Pirátská zastupitelka hlavního města Eva Horáková, která zároveň šéfuje výboru pro sociální politiku, navrhuje pohřbívat opuštěné seniory do hromadných hrobů. Uvádí se to v článku deníku Blesk (viz ZDE).

Průzkum v domech pro seniory

Když obdrželi ředitelé domovů pro seniory ve správě Prahy v pátek 18. října ve čtyři hodiny odpoledne otázky pirátské zastupitelky, pořádně šokovaní odjížděli domů na víkend. Předsedkyně Výboru pro sociální politiku Eva Horáková po nich totiž chtěla znát podrobnosti o tom, kolik jim umře klientů nebo kolika z nich musí domovy pro seniory zařizovat pohřby. Účel podivných otázek byl vysvětlený až závěrem: „Jelikož si uvědomujeme, že někteří klienti vašich domovů zůstávají sami bez rodinných příslušníků, přemýšlíme nad vybudováním společné hrobky,“ stojí v e-mailu. Nápad na společnou hrobku se podle Evy Horákové zrodil tak, že chtěla zapálit svíčku seniorovi bez příbuzných, jenž daroval svou pozůstalost hlavnímu městu, ale nevěděla, kde najít jeho náhrobek.

Pražská zastupitelka za Pirátskou stranu Eva Horáková; Foto: www.pirati.cz

Za hranicí všeho přemýšlení

K nápadu jsou ředitelé z námi oslovených domovů pro seniory skeptičtí. Z otázek je podle Evy Kalhousové, ředitelky Domova pro seniory Elišky Purkyňové, zřejmé, že zastupitelka neví, jakým způsobem se tito lidé pohřbívají. Celý nápad na vybudování hrobky je podle ní strašný: „Myslím si, že je to za hranicí všeho přemýšlení a vyvolává to ve mně negativní emoce. Hromadné hroby zavání něčím, s čím by se člověk po smrti nechtěl setkat,“ řekla ředitelka s tím, že s podobným nápadem se ještě nikdy nesetkala. Ředitelka Domova pro seniory Kobylisy Zuzana Steinbauerová poukazuje na zavedený systém tzv. sociálních pohřbů, které mají na starosti městské části a obce, jež absolvují i dědická řízení a kterým náklady za pohřeb a kremaci proplácí ministerstvo pro místní rozvoj.

Hromadné hroby

Hromadný hrob či masový hrob je místo použité pro uložení většího množství mrtvých obětí. Zpravidla se jedná o neidentifikovatelná lidská těla. Hromadný hrob bývá budován nejčastěji pro velký počet obětí přírodních katastrof či při velkých epidemiích nakažlivých chorob při pandemiích, v minulosti například při morových ranách, epidemiích cholery či neštovic apod. V dnešní době se obvykle jedná o hromadně povražděné lidi, které bylo nutno rychle pohřbít, zpravidla při nějaké formě náboženské, etnické či politické genocidy resp. při hromadných popravách většího množství osob. Jejich budováním se předchází šíření infekčních a jiných onemocnění v době přírodních krizí a v době války, začasté války občanské. Často také jde pachatelům těchto činů o to, aby došlo k zamaskování hromadných poprav.

Rudolf Hruboň