Letošní 30. výročí listopadu 1989 vybízí k zamyšlení, co se u nás za tuto dobu změnilo. Jak byla naplněna očekávání a naděje lidí, kteří tehdy cinkali klíči na náměstích?

Iluze a naděje

Události, ke kterým došlo u nás před 30 lety, byly spojeny se spoustou iluzí a nadějí. Lidé měli teprve v následujících letech zjistit, že se mnohé z nich nenaplní a že byli ve svých představách o společenské změně naivní. Nechali se zapojit do hry, která se jich netýkala. Jejich nespokojenost s tehdejším režimem byla zneužita pro zájmy úzké skupiny lidí, kterým šlo jen o změnu majetkových poměrů v zemi v jejich prospěch.

Nedostatek zboží a služeb

Nespokojenost s omezenou nabídkou zboží a služeb byla mezi běžnými obyvateli asi nejsilnější hnací silou jejich zapojení do podpory změny režimu. Lidé záviděli obyvatelům zejména tzv. vyspělých západních zemí kvalitnější a vždy dostupné zboží, možnost neomezeného cestování apod.. V této oblasti opravdu došlo ke změně – nabídka zboží je široká a možnosti jsou omezené pouze finančními zdroji každého jedince. Ale v tom také nastalo první vystřízlivění z představ o životě na Západě, které většina tehdejších občanů socialistických zemí měli. Byla to představa, že při zachování jistot, které jim bývalý režim poskytoval, budou za svou práci dostávat vyšší odměnu, za kterou si budou moci koupit téměř cokoliv.

Pracovní trh

V této sféře došlo k brzkému vystřízlivění, jakmile začaly krachovat první podniky a nastalo propouštění. Novým fenoménem, který v socialismu neexistoval, se stala nezaměstnanost. Lidé začali pociťovat na svou vlastní kůži, co to znamená bojovat o práci a zajistit si tak přijatelné podmínky pro běžný život. Zjistili, že pracovní trh preferuje určité věkové skupiny uchazečů o práci a diskriminuje lidi buďto mladé a tím pádem nezkušené a na druhé straně lidi starší, kteří již často nesplňují představy zaměstnavatelů o ideální výkonnosti. Lidé si naplno uvědomili, že tržní kapitalismus znamená, že se musí o sebe postarat hlavně sami, protože zvenčí nemohou očekávat nějakou zásadní pomoc.

Rozkrádání státního majetku

Jedním z největších fenoménů polistopadového vývoje je rozkrádání státního majetku v objemu, který do té doby neměl obdoby. K moci se totiž po listopadu 1989 dostali jednak lidé nezkušení a jednak lidé, kteří byli zástupci těch, kteří chtěli stát organizovaně rozkrást. Zejména v 90. letech minulého století byl státní majetek defraudován a doslova rozdáván na základě zfalšovaných podnikatelských projektů, podvodných zástav majetku i obyčejných podvodů. Kriminální struktury měly své zástupce mezi vrcholnými politiky, kteří tak často záměrně bránili přijetí přísnějších a účinnějších zákonů, které by alespoň teoreticky umožňovaly postih pachatelů. Bankovní systém byl v té souvislosti tak rozvrácen, že to ve druhé polovině 90. let začalo ohrožovat normální chod ekonomiky státu. Stát musel banky sanovat miliardami korun, aby je mohl vůbec nabídnout k prodeji soukromým investorům.

Svoboda projevu

Jedním z oblíbených hesel zastánců převratu v roce 1989 byly deklarace o svobodě projevu. Před rokem 1989 se sice občané mohli svobodně projevovat, ale hlavně v soukromí. Tehdejší režim netoleroval jakékoliv veřejné aktivity namířené proti němu. V tomto směru nastala po převratu samozřejmě změna – každý může v podstatě veřejně projevovat své názory a prozatím mu za to nehrozí žádný postih. Nicméně i v této oblasti se objevují zejména v posledních letech snahy některých organizací, ale i státního aparátu o opětovné omezení a trestání svobodných projevů občanů, tentokrát pod různými záminkami – údajného boje proti terorismu, nenávisti, “ruské propagandě” apod.. V tomto směru hrozí tedy opět nové omezování občanských svobod.

Svoboda médií

Dalším z oblíbených proklamací zastánců změn v posledních 30 letech jsou také údajně svobodná média. V době komunistického režimu fungovala kontrola veřejně publikovaných informací, což se formálně změnilo. Nyní může opět v principu publikovat kdokoliv cokoliv, při dodržení zákonů. Soukromá média se ovšem postupně dostala do vlastnictví vlivných, ale vetšinou kontroverzních podnikatelů, kteří jejich prostřednictvím podporují své podnikatelské aktivity. Ze státní televize a rozhlasu se stala formálně tzv. veřejnoprávní média, která by měla zajišťovat poskytování objektivních informací. Bohužel systém jejich parlamentní kontroly je nefunkční a tak se tyto instituce staly centry aktivistických redaktorů a tribunou pro prezentaci jejich soukromých a skupinových názorů.

Kriminalita a vztahy ve společnosti

Kde došlo, po odeznění “revolučního” nadšení, ke zhoršení, je oblast mezilidských vztahů ve společnosti. Již brzy po listopadu 1989 na základě amnestie Václava Havla došlo ke skokovému zvýšení kriminality. Lidé si začali uvědomovat, že veřejné bezpečí, zajišťované minulým režimem, je pryč a že se budou muset mnohem více zajímat o bezpečnost jak svou, tak svého majetku. Otevřením hranic došlo také brzy k růstu importované kriminality a v důsledku toho ke zvýšení prodeje drog či působení zahraničních zločineckých gangů. Objevil se také nový druh kriminality tzv. “bílých límečků”, spojené často s hromadným rozkrádáním státního majetku a to v gigantických rozměrech. Nová situace ve společnosti se projevila také ve zhoršení vztahů mezi lidmi, do kterých se více vkradl egoismus a hájení svých vlastních zájmů, často na úkor jiných členů společnosti.

Selhávání právního státu

Jedním z oblíbených argumentů zastánců “nových pořádků” je také nastolení “vlády práva”. V této oblasti ale nastalo u běžných občanů jedno z největších rozčarování. Ukázalo se, že jak orgány činné v trestním řízení v oblasti trestního práva, tak soudy občanské a obchodní jsou bezzubé proti promyšleným, sofistikovaným a organizovaným druhům trestné činnosti. Minulých 30 let je z tohoto pohledu jen řadou opakujících se selháním právního systému této země. Skutečně závažné kauzy nejsou postihovány, zatímco se hojí represivní aparát na obyčejných lidech, kteří nemají dostatek prostředků na to se účinně bránit. Peníze se totiž staly obecně rozhodujícím činitelem v tom, zda je některý kriminální čin potrestán či ne.

Pozitivní změny pouze pro někoho

Obecně lze zhodnotit změny nastalé po převratu v listopadu 1989 jako pozitivní hlavně pro úzký okruh osob, které z něho (hlavně majetkově) profitovaly. Pro většinu lidí v této zemi to byly změny, které znamenaly sice na jedné straně odstranění malých starostí s dostupností zboží a služeb, ale na straně druhé jejich nahrazení starostmi velkými, např. s prací či bydlením. Nové generace jsou zvykány na to, že je to normální stav a že k tomu neexistuje alternativa. Vše, co bylo před rokem 1989, je pomlouváno a jiné názory jsou dehonestovány. Vývoj do budoucna naznačuje, že obecná situace ve společnosti se bude spíše zhoršovat než zlepšovat.

Rudolf Hruboň