Prezident Miloš Zeman svým nečekaným blahopřáním a pozváním vůdci venezuelské opozice Juanu Guaidóovi, který se prohlásil prezidentem Venezuely, překvapil nejen své příznivce, ale také odpůrce.

Týden překvapivých obratů

Tento týden překvapili českou veřejnost oba nejvyšší političtí představitelé našeho státu. Po premiéru Andreji Babišovi, který nepochopitelně podpořil schválení Výročních zpráv jím samotným často kritizované České televize nyní prezident Zeman podpořil venezuelského opozičního politika, který se s podporou Spojených států a některých dalších zemí snaží o státní převrat ve svrchované a nezávislé Venezuele.

Nesrozumitelné a nezdůvodněné rozhodnutí

Stejně jako v případě Babiše se Zemanovi příznivci po prvotním šoku začínají ptát, PROČ? Co vedlo dosud zásadového prezidenta k tomu, že se postavil na stranu těch, kteří bezostyšně porušují mezinárodní právo, když se vměšují do vnitřních záležitostí suverénního státu? Je to snaha zalíbit se prezidentu Trumpovi, aby se za odměnu dočkal Zeman konečně pozvání na návštěvu Bílého domu? Pokud je tomu tak, je zde velké nebezpečí, že Trump si takovéto “podpory” z mezinárodně málo významné země jako je Česká republika vůbec nevšimne, resp. že tento Zemanův “signál” povýšeně přehlédne.

Příznivce Zeman ztratí, pro odpůrce bude slaboch

Zemanovi už sice v podstatě nezáleží na podpoře voličů, když na další funkční období už kandidovat nemůže, ale na základě takovýchto nepochopitelných kroků může přijít o část svých dosavadních podporovatelů. Na straně druhé, nové příznivce tímto nesrozumitelným postojem získá těžko. Z řad jeho skalních odpůrců nezíská nikoho, naopak to pro ně bude známka jeho slabosti a rezignace na jeho dosavadní zásadové postoje. Pro představitele tzv. “pražské kavárny” to bude malé vítězství. Nakonec bude Zeman vnímám lidmi jako čím dále tím více nevyzpytatelný a nepředvídatelný stařík, což bude voda na mlýn těm jeho odpůrcům, kteří usilují o jeho předčasné odvolání z funkce prezidenta.

Rudolf Hruboň