Blížící se volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky budou tvrdým střetem mezi stávající koalicí hnutí ANO a ČSSD s opozicí. Dokáže ODS, jako hlavní síla koalice SPOLU, občany této země přesvědčit, aby jí dali opět důvěru?
Od časů Klause se mnohé změnilo
Když Občanská demokratická strana v roce 1991 vznikala, získala si ihned mezi obyvateli České republiky poměrně vysokou podporu. Velkou zásluhu na tom mělo image Václava Klause, prvního předsedy strany, který byl již od převratu v roce 1989 výraznou figurou české politické scény. Strana se profilovala jako pragmaticky pravicová v kontrastu s hlavní levicově orientovanou ČSSD. V počátku 90. let minulého století sklízela někdy i nezaslouženě podporu na základě převážně pozitivních změn ve společnosti v tehdejší době. První problémy se objevily v roce 1997 v souvislosti se skandály okolo neprůhledného financování strany a zhoršující se hospodářské situace v zemi. Václav Klaus nakonec v roce 2002 rezignoval na předsednictví a nahradil ho tehdy veřejnosti neznámý Mirek Topolánek.
Hulvát “Tupolánek” vládl jen 3 roky
V roce 2006 po vyhraných parlamentních volbách se stal předsedou koaliční vlády spolu s KDU-ČSL a Stranou zelených ostravský hulvát Mirek Topolánek. Do politiky zavedl nepřijatelné metody, když např. ve Sněmovně mluvil o odstraňování nepohodlných lidí ve státní správě jako o “noci dlouhých nožů” v narážce na nechvalně známou akci německých nacistů. Na základě těchto kontroverzí sílila jeho kritika i uvnitř ODS a bývalý předseda Václav Klaus si jej dokonce ostentativně vymazal z telefonu a pojmenoval ho “Tupolánkem”. Jelikož jeho vláda neměla ve Sněmovně většinu (měla pouze 100 hlasů poslanců z 200 celkově), byla velmi křehká a v roce 2009 po hlasování o nedůvěře ve sněmovně musela odstoupit. Po sérii skandálů, když např. fyzicky napadl novináře, byl donucen svými stranickými kolegy v dubnu 2010 rezignovat na post předsedy strany kvůli svým antisemitským vyjádřením pro média.
“Slušňák” Nečas také zklamal
ODS poškozená hulvátským image Mirka Topolánka si do svého čela následně zvolila “slušňáka” Petra Nečase. Méně známý politik Občanských demokratů, se kterým se nepojily do té doby žádné skandály, pomohl v roce 2010 v rámci předčasných voleb k poslednímu vítězství ODS v parlamentních volbách, když následně sestavil koaliční vládu s TOP09 a hnutím Věci veřejné. V jeho soukromí se ale začala rodit aféra, která nakonec znamenala nejen jeho konec, ale také ostudný pád vlády v roce 1993. Nečasovou milenkou se totiž stala jeho sekretářka Jana Nagyová (nyní Nečasová), která jej promyšleně zbavila nejen manželky, ale také začala ovlivňovat jeho pracovní rozhodnutí ve prospěch významných podnikatelů, ale také podsvětí, kteří jí za to upláceli nákladnými dárky. Přítrž tomu učinil až zásah policie na Úřadu vlády v červnu 2013, který znamenal nejen konec Nečasovy vlády, ale také nejhorší volební výsledek ODS v nadcházejících parlamentních volbách na podzim 2013.
Petr Fiala jako “zachránce”?
Přestože se Petr Fiala stal oficiálně členem ODS až v listopadu 2013, členové zdecimované strany si jej zvolili do svého čela už v lednu 2014. Fiala přicházel jako “zachránce” a ten, kdo má stranu opět zvednou ze dna. Fiala přišel z akademického prostředí když byl rektorem a prorektorem Masarykovy univerzity v Brně. Prezentuje se jako intelektuál a opět jako “slušňák”, který však nemá charisma a má nízké povědomí o praktickém životě, což mu vytýkají i někteří jeho spolustraníci. Co mu lze přiznat je, že vytáhl ODS z podpory kolem 10% v roce 2013 na nynějších cca 20%, což je ovšem výsledek koalice SPOLU, ve které se účastní také KDU-ČSL a TOP09. Stejně jako “zachránil” ODS chce nyní v roli kandidáta koalice na premiéra zachraňovat i Česko. Je otázkou, zda je Fiala právě tou osobou, která má lidské i odborné kapacity na vyvedení ČR z postkoronavirové krize.
Rudolf Hruboň
