Ministr zahraničí Tomáš Petříček se vyjádřil, že by chtěl v Praze uspořádat konferenci o celosvětovém odzbrojování, kam by chtěl pozvat světové lídry jako Donalda Trumpa, Vladimira Putina nebo Si Ťin-pchinga. Nedokáže přitom hájit ani zájmy naší země.

Velikášství symbolické pro neschopné

Tímto až úsměvným návrhem dokazuje Petříček jen to, co o něm již všichni víme. Že je jen snaživým úředníkem bez nadhledu, který potřebuje člověk na pozici, jakou je post ministra zahraničí. Petříček se nechal omámit rychlým vzestupem, který ani on sám nečekal. Asi si neuvědomuje, že je jen náhradník a nikdy by se za normálních okolností na takový post nedostal. Alespoň v případě příčetných nadřízených. Petříček svým návrhem jen dokazuje, že nemá soudnost, vlastní kritický názor a že jen pouze opakuje již zprofanované fráze jiných. Typické pro něj je, že si nestojí za svými “názory”, což prokázal i nyní, když ke svému vlastnímu návrhu nakonec prohlásil:

„Samozřejmě vnímám, že tato iniciativa nemusí uspět. Přesto myslím, že bychom se o něco takového po vypovězení smlouvy INF mezi Spojenými státy a Ruskem měli pokusit. Chtěli bychom začít diskusí mezinárodních expertů na tuto tematiku a jednat o tom i s podobně smýšlejícími státy”

Neschopnost bránit a prosazovat zahraniční politiku v národním zájmu

Od počátku svého působení se Petříček prezentuje jako naprosto nesvéprávný člověk. Ukazuje se to např. v každém případě, kdy se jeho vzor, Spojené státy, k něčemu vyjádří. Petříček má až chorobnou potřebu se snad jako první (nebo jeden z prvních) na světě vyjádřit souhlasně k jakémukoliv nesmyslu, který do světa vypustí současná americká administrativa. Ať už je to kampaň proti čínské firmě Huawei nebo “odsouzení” Ruska za Kerčský incident. Dokonce i v tak jasné záležitosti, jako je státní vražda nepohodlného saúdskoarabského novináře, nedokázal Petříček zaujmout jasné stanovisko a směšnou oficiální “reakcí” ČR spíše vzbudil úsměvy a úvahy o jeho duševním zdraví (viz ZDE). Protože tak to velí jeho “vzor”.

Stejně tak se Petříček naprosto zkompromitoval svým postojem k oslavování a heroizaci Banderovců, jako mezinárodně odsuzovaných válečných zločinců, na Ukrajině, kde v průběhu druhé světové války brutálně zavraždili po boku Němců desetitisíce nevinných obětí, mezi nimi i volyňských Čechů. Nakonec celou záležitost zametl pod koberec formálním koktáním o potřebě vytvoření komise historiků, která i pokud bude vůbec někdy ustavena, nikdy se k ničemu kloudnému nedobere. Je to jen Petříčkův útěk od zodpovědnosti, kterou má jako ministr zahraničí za obranu českých národních zájmů.

Sebevědomá zahraniční politika?

Petříček se na právě skončeném sjezdu ČSSD prezentoval heslem o sebevědomé zahraniční politice. To, co on sám předvádí na pozici ministra zahraničí je však vše, jen ne sebevědomá obrana českých národních zájmů. Tomáš Petříček je bohužel člověk, který nedokáže překročit svůj vlastní stín. Bohužel hlavně pro naši zemi. Je to člověk, který bude vždy jen prezentovat názory jiných – těch, kteří ho za to budou poplácávat po ramenou jako užitečného idiota. S prací skutečně “sebevědomého” ministra zahraničí to nebude mít nic společného.

Rudolf Hruboň