Poslední útok na české vojáky v Afghánistánu ukazuje na to, že se Česká republika dostává do popředí odporu místních obyvatel proti cizím armádám na jejich území. Tento vývoj by mohl dále nebezpečně eskalovat a zraněných nebo mrtvých českých vojáků může přibývat.

Historie do roku 1978 

Moderní afghánský stát vznikl v roce 1746 pod jménem Durránská říše. Na konci 19. století se Afghánistán stal „nárazníkovým státem“ v boji mezi Spojeným královstvím a Ruskem. Během třetí anglo-afghánské války v roce 1919 uhájil Afghánistán svou nezávislost a získal mezinárodní uznání.

Za vlády krále Zahira Šáha mezi lety 1933 a 1973 zažíval Afghánistán období stability. Pokusy o modernizaci země však byly zastaveny ultrakonzervativními předáky kmenů a duchovními. V roce 1973 ale Záhirův švagr Muhammad Dáúd Chán zahájil nekrvavý puč, při němž se země změnila na republiku. Dáúd a celá jeho rodina byli zavražděni v roce 1978, kdy afghánská komunistická strana převzala vládu v zemi.

Vláda komunistů a sovětská vojenská intervence

V srpnu 1979 zahájila americká vláda financování protivládních mudžáhidů. Na ochranu svých geopolitických zájmů proto na toto vyzbrojování reagoval SSSR a dne 24. prosince 1979 intervenoval na základě žádosti afghánské vlády. O dva dny později byl zavražděn prezident Hafizulláh Amín a místo něj dosazen Babrak Karmal, bývalý velvyslanec v Československu. Tím začala Sovětská válka v Afghánistánu, trvající 9 let a 2 měsíce (24. 12. 1979 – 15. 2. 1989).

Spojené státy a Saúdská Arábie začaly prostřednictvím pákistánské tajné služby masivně financovat a vyzbrojovat protisovětský odboj z řad domácích mudžáhidů i zahraničních dobrovolníků z celého islámského světa, mezi kterými byl i Usáma bin Ládin. Sovětské armádě a afghánské vládě se tak nikdy nepodařilo ovládat celý Afghánistán.

Během bojů bylo zabito až 1,5 milionů lidí, převážně civilistů, a cca 5-10 milionů uprchlo převážně do Pákistánu a Íránu. Kvůli vzrůstajícímu mezinárodnímu tlaku, ztrátě asi 15 000 vojáků, zabitých mudžáhidy trénovanými USA, Pákistánem a dalšími zahraničními vládami, a ekonomickými problémy se v roce 1989 SSSR stáhl.

Občanská válka

Po odchodu sovětských vojsk přestaly místní mudžáhedíny podporovat i Spojené státy. Ve vzniklém „mocenském vakuu“ mezi sebou začaly bojovat jednotlivé mudžáhedínské frakce. Potichu, ale rychle začala občanská válka, která trvala dalších cca 7 let.

Hlavní město Kábul, které bylo jako jedno z mála území Afghánistánu stále v rukou místní komunistické vlády, bylo dobyto v roce 1992. Poslední prosovětský prezident Muhammad Nadžíbulláh abdikoval a utekl do kábulského komplexu OSN. Zde zůstával v bezpečí až do doby, kdy se v oblasti k moci dostal Tálibán.

Tito radikální islámští bojovníci Nadžíbulláha v roce 1996 zatkli a veřejně popravili.  Tálibán se snažil o přísnou interpretaci islámského práva šarí’a. Aliance Pákistánu s Tálibánem poskytovala útočiště islámským teroristům.

Část Kábulu zničená občanskou válkou (1993); Foto: RAWA, Wikimedia Commons

Vpád západních zemí v čele s USA

USA a spojenci ve spolupráci s prozápadní afghánskou opozicí svrhli po teroristických útocích 11. září 2001 Tálibán. Na konci roku 2001 se lídři afghánských opozičních stran sešli v Bonnu, aby se dohodli na novém vládním zřízení v Afghánistánu. V prosinci 2001 byl jmenován proamerický Hamíd Karzáí předsedou prozatímní vlády, v roce 2002 tzv. prozatímním prezidentem a 9. října 2004 vyhrál v řádných prezidentských volbách. Jeho moc v zemi je však diskutabilní – s postupným opětovným získáváním vlivu Tálibánu se dá říci, že Tálibán má v současnosti pod kontrolou menší část země, Karzáí pouze oblast hlavního města a vojenští velitelé zbytek země.

Prohraná válka

V Afghánistánu bylo již v roce 2009 nasazeno přes 100 000 zahraničních vojáků, především Američanů (63 000). Českých vojáků tam působily na čtyři stovky. Přesto se stále nepodařilo válku proti Tálibánu a dalším islamistickým teroristickým skupinám vyhrát.

Jedním z velkých nezvládnutých problémů invaze je prudký růst produkce opia po roce 2001. Afghánistán produkuje většinu opia ve světě. V roce 2007 jeho produkce byla rekordní, činila 8200 tun, od té doby však pěstování máku pokleslo a v roce 2009 se očekávalo jen 6900 tun. Za vlády Tálibánu v roce 2001 to bylo pouhých 185 tun.

Měli bychom odejít

Na základě posledních událostí je nanejvýš aktuální a urgentní zvážit další vojenskou angažovanost České republiky v afghánském konfliktu. Většinou místního obyvatelstva jsme totiž vnímáni jako agresoři a okupanti. Stažení vojsk z této země zvažují i další země, negativně se např. k dalšímu pobytu amerických vojsk vyjádřil i prezident Donald Trump.

Zdroj: Wikipedia.org

Rudolf Hruboň