Fyzické a psychické vyčerpání, nedostatek vybavení, obrovské počty pacientů a pocit bezmoci z toho, že mnohým není možné pomoci. S tím vším v posledních týdnech bojovala zdravotní sestra Martina Němcová, která pracuje v USA. Uvádí se to ve zprávě agentury ČTK (viz ZDE).

Nešlo se připravit

„Asi jediné slovo, kterým se to dá popsat, je tsunami. Víte, že nějaká vlna přijde, ale neumíte si představit, jak strašně obrovská ta vlna bude,” řekla 45-letá Češka, která v nemocnici severně od New Yorku pracuje přes 20 let. Na rozsah krize z posledních týdnů se podle ní v podstatě nebylo možné připravit. „Připravíte si nějaké ty ventilátory a tak dále a najednou zjistíte, že to, co jste si připravili, je asi tak deset procent toho, co opravdu potřebujete,” shrnula. „New York hlásil deset nemocných a my jsme jich najednou měli několik stovek a vůbec se to nedalo zvládnout. (…) Pokaždé, když jste se podíval ke dveřím, tak tam byla další sanitka s někým, kdo nemohl dýchat,” popsala situaci Němcová s tím, že na novou nemoc žádné ze zaběhlých postupů nefungovaly. „A najednou ta bezmoc, ta strašná bezmoc, že ať děláte, co děláte, tak se s tím nedá vůbec nic udělat. A když se otočíte, je tam dalších deset, dvanáct, patnáct (pacientů),” pokračovala.

Přeplněné márnice

Na jejím pracovišti se v necelém měsíci kapacita intenzivní péče navýšila ze 16 lůžek na 82, přičemž místa se rychle naplnila. Každý zdravotník musel dohlížet na více vážně nemocných pacientů, než je zvykem, a ochranné pomůcky určené na jedno použití se začaly používat opakovaně, podobně jako trubičky od plicních ventilátorů. „Hned jak uvolníte postel, tak je tam někdo jiný… Naše márnice byly samozřejmě úplně přeplněné, museli jsme ty lidi dávat do mrazících vozů. Došly nám ty věci, do kterých se ti mrtví lidi balí,” vylíčila. Z rozhovorů se zdravotnicemi působícími v srdci nedalekého velkoměsta navíc vyrozuměla, že může být ještě hůř.

Čekali jsme, až mu prostě vypoví srdce

Jako obzvláště extrémní jí v paměti utkvěl moment, kdy musel být jednomu z pacientů, který „očividně umíral”, ve spěchu a bez důkladného čištění odebrán ventilátor kvůli záchraně jiného nemocného. Umírající pak zůstal na lůžku s dýchací maskou a „čekali jsme, až mu prostě vypoví srdce”. Při jedné ze směn na začátku dubna zase Němcové umřeli před očima dva pacienti během jedné hodiny. Když si vyžádala posilu kvůli uvolňování lůžek, „poslali mi žákyně ze škol, které ještě ani nematurovaly”. „To byly naše pomocné síly, které pomáhaly ty mrtvé balit,” vylíčila matka dvou dětí.

Rudolf Hruboň