Německé soudy se stále více kloní k islámskému právu, protože buď žalující strany, nebo obžalovaní jsou muslimové. Kritici tvrdí, že zejména ty případy, ve kterých německé právo ustoupilo právu šaría, znamenají nebezpečné zasahování islámského práva do německého právního systému. Uvádí se to v článku Gatestone Institutu (viz ZDE).
“Policie šaría” jako “svoboda projevu”?
Veřejné pobouření vyvolala již v září 2014 samozvaná “policie šaría”, která rozdávala žluté letáky s informací, že ve wuppertalské čtvrti Elberfeld byla vyhlášena “oblast podléhající právu šaría”. Muži naléhali na muslimské i nemuslimské kolemjdoucí, aby navštěvovali mešity a přestali pít alkohol, kouřit cigarety, brát drogy, hrát hazardní hry, poslouchat hudbu, a věnovat se pornografii a prostituci. V listopadu 2016 soud ve Wuppertalu rozhodl, že sedm islamistů, kteří vytvořili hlídku, která prosazovala v ulicích města právo šaría, neporušili německé zákony a prostě údajně jen uplatňovali své právo na svobodu projevu.
Wuppertalský státní zástupce Wolf-Tilman Baumert argumentoval, že muži, kteří nosili oranžové vesty s nápisem “SHARIAH POLICE”, porušili zákon, který zakazuje ve veřejném prostoru nosit uniformy. Zákon, který zejména zakazuje uniformy, jako nástroj vyjádření politického názoru, byl původně navržen, aby zabránil neonacistickým skupinám předvádět se na veřejnosti. Podle Baumerta byly vesty nelegální, protože měly na veřejnost “úmyslný, zastrašující a militantní” efekt.
Okresní soud ve Wuppertalu však rozhodl, že technicky vzato vesty údajně nejsou uniformy a v žádném případě nepředstavují hrozbu. Soud uvedl, že svědkové a kolemjdoucí se nemohli cítit zastrašeni a že by stíhání mužů porušovalo jejich svobodu projevu. Toto “politicky korektní” rozhodnutí, které bylo úspěšně napadeno u vyšší soudní instance, fakticky oprávnilo “policii šaría” pokračovat ve vynucování islámského práva ve Wuppertalu. Až 11. ledna 2018 Spolkový soudní dvůr rozhodnutí soudu ve Wuppertalu zrušil a nařídil obnovu procesu se všemi sedmi osobami. Spolkový soudní dvůr uvedl, že podle jeho názoru islamisté skutečně porušili zákon, který zakazuje nosit uniformy.
Právo šaría proniká prakticky nekontrolovaně do německého soudního systému již téměř dvě desetiletí
Zde jsou některé příklady:
V srpnu 2000 soud v Kasselu nařídil jedné vdově, aby se podělila o svůj důchod po svém marockém manželovi s jinou ženou, se kterou byl muž také současně ženatý. Přestože je polygamie v Německu nezákonná, soudce rozhodl, že se manželky musí v souladu s marockým právem o penzi podělit.
V březnu 2004 soud v Koblenzi přiznal právo na trvalý pobyt v Německu druhé manželce Iráčana žijícího v Německu. Soud rozhodl, že po pěti letech v polygamním manželství by bylo nespravedlivé očekávat, že se vrátí do Iráku.
V březnu 2007 soudkyně ve Frankfurtu citovala během rozvodového řízení Korán. Němka marockého původu se chtěla rozvést, jelikož ji její marocký manžel opakovaně bil. Přestože policie nakázala muži, aby se držel dál od své ženy, nadále ji obtěžoval, a dokonce jí vyhrožoval smrtí. Soudkyně Christa Datz-Winter odmítla manželství rozvést. Citovala z Koránu súru 4, verš 34, která opravňuje “jak manžela tělesně trestat neposlušnou manželku, tak i potvrzuje nadřazenost manžela nad manželkou.” Soudkyně byla nakonec z případu odvolána.
Soud v Düsseldorfu nařídil v prosinci 2008 tureckému muži, aby zaplatil 30 000 eur v souladu s právem šaría své bývalé snaše, jak bylo dohodnuto v manželské smlouvě mezi rodiči manželů v Turecku.
V říjnu 2010 rozhodl soud v Kolíně nad Rýnem, že Íránec musí vyplatit své bývalé manželce částku 162 000 eur, což je současný ekvivalent 600 zlatých mincí, které byly uvedeny v původní manželské smlouvě podle práva šaría.
Soud v Mnichově v prosinci 2010 rozhodl, že německá vdova má nárok na pouhou čtvrtinu majetku, který zdědila po svém manželovi, který pocházel z Íránu. Soud přiřkl v souladu s právem šaría zbylé tři čtvrtiny dědictví manželovým příbuzným v Teheránu.
V listopadu 2011 soud v Siegburgu povolil íránským manželům, aby byli rozvedeni dvakrát, nejprve německým soudem podle německého práva a poté íránským duchovním podle práva šaría. Ředitelka okresního soudu v Siegburgu Birgit Niepmann řekla, že obřad šaría je jedním z “úkonů nabízených soudem”.
Soud v Hammu v červenci 2012 nařídil íránskému muži, aby zaplatil své bývalé manželce částku 213 000 eur jako součást rozvodového vyrovnání. Případ se týkal páru, který by sezdán v Íránu podle práva šaría, přestěhoval se do Německa a později se rozvedl. V původní manželské smlouvě se muž zavázal, že své manželce v případě rozvodu vyplatí 800 zlatých mincí splatných na požádání. Soud nařídil manželovi zaplatit bývalé manželce 213 000 eur, což je současný ekvivalent zlatých mincí.
V červnu 2013 soud v Hammu rozhodl, že každý, kdo uzavře manželství v muslimské zemi podle islámského práva a později v Německu požádá o rozvod, musí dodržet původní podmínky stanovené právem šaría. Tento rozsudek je fakticky mezníkem, který legalizuje praktiku okamžitého rozvodu podle práva šaría “trojitý talák”, kdy se manžel může legálně rozvést tak, že třikrát zopakuje frázi “rozvádím se s tebou”.
V červenci 2016 soud v Hammu nařídil muži původem z Libanonu, aby zaplatil jako součást rozvodového vyrovnání své bývalé ženě 15 000 dolarů. Případ se týkal páru, který se vzal v Libanonu podle práva šaría, přestěhoval se do Německa a později se rozvedl. Součástí původní manželské smlouvy byl slib manžela, že v případě rozvodu zaplatí manželce 15 000 dolarů. Německý soud nařídil, aby jí zaplatil odpovídající částku v eurech.
Expert na islám Mathias Rohe v rozhovoru pro zpravodajský web Spiegel Online bránil existenci paralelních právních systémů v Německu jako “důsledek globalizace”. Dodal: “Používáme islámské právo zrovna tak jako francouzské právo.”
Redakčně upravil Rudolf Hruboň
