Bezpečnostní expert Andor Šándor v rozhovoru pro Parlamentní listy upozornil na řadu nejasností, které obsahuje česká verze důvodů výbuchu muničního a zbrojního skladu ve Vrběticích (viz ZDE).

Česká verze vyvolává řadu otázek

Šándor předpokládá, že verze o sabotážní akci ruských agentů zatím příliš neobstává před kritikou, neboť během postupné analýzy situace u něj vzniká řada otázek. V rozhovoru se upozorňuje, že po dvou rocích vyšetřování byla jako příčina určen výbuch zneškodňovaných min. BIS navíc tehdy varovala, že některé muniční sklady nejsou v příliš uspokojivém stavu, jenže o cizím zavinění se vůbec tehdy nemluvilo, i když se o pohybu cizích státních příslušníků už vědělo. V tom všem je ale podle něj potřeba nejprve položit otázku ministerstvu obrany, které nezajišťuje náležitou ochranu pro všechny muniční sklady, které má ve svém resortu.

Nedostatečný dohled na sklady zbraní

“Ministerstvo obrany má v rámci Armády České republiky šest zbrojních skladů, které jsou velmi kvalitně zajištěny. A pak jsou sklady ve Vrběticích a možná ještě nějaké jiné, kde skladují soukromé firmy úplně to stejné a úroveň zabezpečení je mnohonásobně nižší a špatná. Je třeba položit si otázku, jak je možné, že stejný materiál v rámci jednoho resortu se skladuje za naprosto rozdílných podmínek technického, bezpečnostního a jiného zařízení,“ podivil se Šándor.

Případní agenti by potřebovali spolupráci

Další otázkou podle něj je, jak by se ruští agenti vůbec mohli do skladu dostat a nainstalovat výbušniny. „Vstoupit do muničního skladu a do jednotlivých budov, kde je uskladněná munice a další materiál, není jako jít do restaurace a vybrat si místo u stolu. Musíte to tam znát. A bez insidera (člověka znalého místní situace, pozn. red.), který vám to řekne, to nemůžete udělat,“ domnívá se. „Potřebujete mít informaci o tom, kdo bude vyvážet zbraně a kam, a pak informaci, abyste věděl, kde je to uskladněno a jak. A pokud to chcete vyhodit do vzduchu za cesty, musíte znát itinerář té cesty. A to ví jenom ta firma, která to vyváží. Bez té spolupráce si to neumím představit,“ vysvětlil Šándor.

K odpálení munice je potřeba velký výbuch

Analytik podotýká, že při samotné organizaci výbuchu by také musel někdo pomáhat. „K odpálení dělostřelecké munice potřebujete desítky kilogramů výbušniny. Dokonce munice je koncipovaná tak, že když někde bouchne, tak by neměla bouchnout ta další. Nemohlo být jednoduché to naštelovat tak, aby to bouchlo za převozu. A protože sklad úplně vyhučel, vůbec netušíme, co se tam vlastně našlo, aby nás to přivedlo na stopu, jak to celé proběhlo,“ domnívá se Šándor. „A další věc je, kdo vyhodil v prosinci budovu dvanáct? A jak? Čepiga s Miškinem určitě ne, ti už tady nebyli. Že by se jim tato instalace povedla udělat ve stejný den? A jak to, že tam byla tak dlouhá prodleva? To je řada otázek, které si musíme klást. Příběh, který je nám předkládán, má slabá místa,“ uzavřel rozhovor pro Parlamentní listy Andor Šándor.

Zpracoval Rudolf Hruboň