Prezident Zeman ustál pokus neúspěšného kandidáta, toho času senátora Pavla Fischera, o sesazení. Něco jako “puč v mezích zákona” nepodpořila Senátní komise pro ústavu k tomu, aby se tím plénum Senátu vůbec zabývalo.

Jiné názory nejsou argument

S tímto návrhem přišel v červnu senátní bezpečnostní a zahraniční výbor pod vedením Pavla Fischera. Komise dospěla k závěru, že podklady, které od výboru k tomuto návrhu obdržela, nejsou dostatečné pro to, aby doporučila Senátu se touto možností zabývat. „My jsme dospěli k závěru, že předložené dokumenty nemají dostatečnou intenzitu a rozsah k tomu, aby byl aktivován článek 66 Ústavy,” řekl novinářům předseda ústavně právního výboru Tomáš Goláň z klubu ODS a TOP 09. „Tam musí existovat natolik závažné objektivní důvody, které prezidentovi znemožňují vykonávat tu funkci. A já tady vidím spíš tu subjektivní stránku. To, že se nám pan prezident nelíbí a že si myslíme, že nekoná tak, jak nám se líbí, to přece není důvod k tomu, abychom ho zbavovali pravomocí. Na tom jsme se shodli všichni, jak na výboru, tak na komisi, tak i ústavní právníci,” uvedl Goláň. Vzdal to i předseda Senátu Miloš Vystrčil (ODS), který novinářům řekl, že horní komora se už protizemanovským návrhem na plénu zabývat nebude.

Vítězství právního státu

Rozhodnutí Senátu dál neprojednávat sesazení prezidenta je vítězstvím českého právního státu a politického systému, ale i české společnosti celkově. Když hrstka senátorů nemůže provést protiprezidentský puč, když proti tomu zasáhnou záchranné mechanismy, tak to znamená, že to s právním státem u nás ještě není tak špatné. Fischer a další “lepšolidi” musí spolknout hořkou pilulku porážky. Sesadit prezidenta, a že by to bylo velmi líbivé gesto, se jim pro tentokrát nepodařilo. A co hůř, porážku jim uštědřil Senát, který se jinak často ostře vůči prezidentovi vymezuje. To by mělo nejméně na nějaký čas český politický rybník uklidnit, ale sotva k tomu dojde. Podzimní parlamentní volby se totiž nezadržitelně blíží.

Zpracoval Rudolf Hruboň