Na končícím summitu zemí G7 ve Francii došlo ke sporu účastníků ohledně návštěvy íránského ministra zahraničí Mohammada Džaváda Zarífa. Francouzský prezident se přitom prořekl, že “požádal o svolení” s jeho návštěvou amerického prezidenta Trumpa. Uvedla to média (např. ZDE).

Závislost západních zemí na USA je dlouhodobá

Spojené státy americké začaly uplatňovat snahu o podmanění si zbylého světa zejména po 2. světové válce. Postupovaly známou politikou “cukru a biče”, tzn. buďto poslušnost po dobrém (podpora Američanům příznivě nakloněných místních politiků) a nebo po zlém (vojenskými intervencemi a instalací loutkových proamerických vlád). USA si tak zajišťují, aby ostatní země postupovaly v americkém zájmu, ať už politickém, nebo hospodářském. V důsledku toho se zahraniční i hospodářská a vojenská politika většiny zemí dostala do závislosti na “strýčku Samovi”. Pouze několik zemí odolává tlaku Spojených států – mezi ně patří v současnosti hlavně Rusko a Čína.

Macron jako příklad neschopného prezidenta

Emmanuel Macron svým prořeknutím sice jen potvrdil, co je veřejným tajemstvím, ale současně opět prokázal, jakým zoufale špatným prezidentem je. Světově unikátní, několik měsíců trvající protesty francouzských občanů sdružených v tzv. hnutí Žlutých vest nastavily nenáviděnému prezidentovi zrcadlo. O co více ale nezvládá Macron řízení své vlastní země, o to více se snaží o úspěchy na poli zahraniční politiky. Svým nepromyšleným výrokem dokázal, ve prospěch koho při tom vlastně jedná.

Rudolf Hruboň