Překvapivý návrat v Americe zažívají auta s motory TDI, která stála u zrodu aféry Dieselgate. Čtyři roky po vypuknutí dieselového skandálu jsou mezi lidmi žádanějším zbožím, než kdysi byly. Uvádí se to v článku amerického listu The New York Times (viz ZDE).
Opravené diesely “horkým zbožím”
V rámci řešení aféry Dieselgate musel německý Volkswagen vykoupit v USA od zákazníků prakticky všechna problematická auta, která jim prodal. Šlo o bezmála 400 tisíc vozů, z nichž část (asi 100 tisíc aut) musel zničit a zbylá mohl upravit a poslat zpět do prodeje. Upravené ojeté diesely jsou teď u dealerů horké zboží a žádané jsou podstatně více, než byly jako nové. Poptávka převyšuje nabídku a prodejci se musí v aukcích prát, aby měli na skladě pořád dost naftových ojetin.
„Rozhodně nemusíme zákazníky ke koupi těchto aut navádět, sami přicházejí a TDI požadují,” popisuje překvapivou realitu Chad Probst, generální ředitel oficiálního dealerství Volkswagen ve Fort Wayne v Indianě. “Lidé k nám létají z Texasu nebo Floridy, aby je koupili,” pokračuje Probst s tím, že aktuálně prodává dvakrát více ojetých TDI než prodával, když byly k dispozici jako nové a za poslední rok prodal asi tisíc aut s TDI.
Američané objevili úspornost TDI motorů
Dieselgate v USA evidentně rozšířilo povědomí o přednostech naftových motorů v osobních autech a když se k tomu přidá fakt, že jejich nabídka skomírá, z dieselů se rázem stala žádaná komodita. Poptávka je prý tažena širším povědomím o působivé spotřebě, dlouhou životností a také zárukou, která se k TDI vráceným na trh váže. VW musí nabízet garanci na části pohonu po 4 roky a 77 tisíc km, což jsou dost velkorysé podmínky na roky staré ojetiny často s ne úplně malými nájezdy.
Situaci potvrzuje pan Heilbraun, který si koupil ojetý Golf TDI z roku 2015. Za čtyři roky staré auto s nájezdem 61 tisíc km dal 11 500 dolarů (267 tisíc Kč), má na něm nové pneu, brzdy, provozní náplně a záruku na 4 roky. To zní jako pěkný obchod a sám ho tak vnímá. Prý najednou i rozumí kultu, který se kolem aut s TDI i v USA vytvořil: „Zdá se, že všichni majitelé TDI mají stejný názor: Nechci se vzdát svého TDI,” říká pan Heilbraun a dodává, že asi 50-kilometrovou cestu do práce zdolává každý den se spotřebou okolo 5,8 litru nafty a věří, že motor vydrží jezdit roky bez potíží, jak to často diesely dovedou. A kdyby ne? „Mají dobré záruky,” připomíná.
Prodejci se o ojeté diesely perou v aukcích
Z kdysi zdánlivě složitého vrácení TDI do prodeje se tak rázem stává pro VW docela příjemná záležitost. Dealeři se v aukcích o vykoupená auta perou, dokud je z čeho brát, neboť nechtějí přijít o zákazníky. Ceny tak míří vzhůru, a to přesto, že Volkswagen vozy po létech stání prodává jak stojí a leží, tj. ve stavu, v jakém je zákazníkovi nelze prodat.
Své o tom ví Rob Barcellona, šéf prodeje ojetých aut VW, Audi a Porsche ve Flemingtonu v New Jersey. „Poslyšte, ta auta dva roky stála. Každé z nich potřebuje nové brzdy a gumy – brzdy jsou zrezlé a pneumatiky vyschlé. Baterie, stěrače, filtry, náplně a často i táhla řazení musí být vyměněna,” říká Barcellona s tím, že dealerům se přesto vyplatí auta koupit a prodat – poptávka po nich je prostě vysoká a lidé si za dobré kousky v dobrém stavu rádi připlatí.
Posledních 100 tisíc aut na prodej
VW tak už má mít na prodej jen okolo 100 tisíc aut, Chad Probst dokonce říká, že už jich bude jen asi 70 tisíc a většinou půjde o Passaty, které se do oběhu vrací jako poslední. Je to skutečně pozoruhodný návrat, který snad i vyšlapává cestu návratu dieselů do prodeje mezi novými vozy. Němci s něčím takovým zatím nepočítají, ale možná i jim tato situace otevře oči – u Američanů TDI zjevně neztratily kredit, jinak by stěží trhali dealerům ruce za vykoupené ojetiny, které byly v samém epicentru vzniku jednoho z největších automobilových skandálů historie.
Rudolf Hruboň
