Hranice České republiky nebyly zrušeny ani přijetím tzv. Schengenské úmluvy. Naopak právní předpisy EU stanoví státům postihovat umožnění nelegálního vstupu, pobytu nebo tranzitu Českou republikou. Uvádí se to v článku na serveru Česká justice (viz ZDE).

Stát nemůže rezignovat na ochranu hranic

Česká republika zajišťuje ochranu hranic i přesto, že sousedí se státy Schengenu; rezignovat na tuto povinnost s odkazem na Schengen nemůže. Překročení hranic kýmkoli není dovoleno. Vyplývá to z analýzy Nejvyššího státního zastupitelství (NSZ), která je součástí příloh k aktuální Výroční zprávě o činnosti NSZ za rok 2017. Jde o další potvrzení právní skutečnosti, že hranice České republiky stále existují jako existuje povinnost je chránit. Jinak by Česká republika nebyla svrchovaný stát. Podstatu státních hranic nutno zachovat, má-li být zachován princip státní svrchovanosti České republiky, který platí na území vymezeném právě státními hranicemi. Ústava přitom nerozlišuje, zdali jde o vnější nebo vnitřní hranice. Za to, že Česká republika nechrání své území, nemůže Německo, EU ani Schengenská úmluva, ale český stát.

Schengenský prostor rozlišuje vnitřní a vnější hranice členských států EU

Uvádí se to ve zprávě Nejvyššího státního zastupitelství:

• Státní hranice mezi Českou republikou a ostatními státy Evropské unie však konceptem „schengenského prostoru“ zrušeny nebyly. Právní předpisy Evropské unie stanoví členským státům povinnost postihovat organizování a umožnění nedovoleného překročení jejich státních hranic (vstup, pobyt a tranzit), přičemž nerozlišují v tomto ohledu mezi vnitřní a vnější hranicí členských států.
• V otázce překročení státních hranic členských států Evropské unie právní předpisy Evropské unie výslovně počítají s vnitrostátními právními předpisy jednotlivých členských států o vstupu a pobytu cizinců na jejich území.
• Nedovolenost překročení státní hranice nelze zúžit jen na nerespektování kontroly na (vzdušné) státní hranici, ale je ji třeba vykládat šířeji ve smyslu respektování všech dalších požadavků, které si Česká republika stanovila jako podmínky vstupu na své území (cestovní doklady, bezpečnostní, zdravotní, veterinární omezení atd.). S ohledem na účel ochrany hranic způsobem vyjádřeným i v Schengenském hraničním kodexu by bylo nesmyslné, kdyby si stát nemohl zajistit ochranu tzv. vnitřních hranic jen proto, že sousedí jen se signatáři tzv. schengenského prostoru.

Rudolf Hruboň