Současné Turecko je rozpolcená země. Na jedné straně formálně sekulární stát bažící po volném přístupu do Evropy a na straně druhé nábožensky ovlivňovaná pravicová diktatura. Turci bezostyšně porušují lidská práva národnostních menšin, hlavně Kurdů, a omezují občanské svobody.

Dalším problémem současného Turecka je neschopnost vyrovnat se s vlastní minulostí (například turecká vláda donedávna odmítala připustit turecký podíl na genocidě Arménů v průběhu první světové války), s náboženskou nesnášenlivostí (namířenou zejména proti křesťanům žijícím na území Turecka – Řekům, Arménům…) a nacionalismem (opět namířeným proti netureckým národnostem žijícím v Turecku – Kurdům a dalším). Stále nevyřešená zůstává také otázka severní části Kypru, kterou Turecko de facto okupuje.

Přesto se bohužel jejich vábení Evropy setkalo s pochopením. Turecké území má totiž výhodnou strategickou polohu pro západní státy, které se nevzdaly snů na zničení Ruska. Proto byla tato země přijata do NATO a proto také může koketovat s členstvím v EU.

Současnému tureckému prezidentovi Erdoganovi a jeho klice stoupla po nedávných vyhraných volbách moc natolik do hlavy, že si troufl na provokace vůči Rusku. Cítí totiž podporu Severoatlantické aliance a ví, že případný konflikt by byl pro NATO vítanou záminkou pro útok na Rusko. Na sestřelení ruského bombardéru navazují čím dále častější námořní provokace, jejichž jsme svědkem v posledních dnech a hodinách…

Díky této nevyzpytatelné zemi může být tedy do konfliktu s Ruskem zatažena v rámci NATO i Česká republika. Naši vojáci mohou být donuceni bojovat na podporu islámské země za cíle, které nejsou vůbec v zájmu ČR ani Evropy.

Naše reprezentace v rámci EU a NATO by tedy měly vyvinout účinný tlak na Turecko, aby zanechalo agrese a provokací vůči jiným státům, protože v opačném případě bychom mohli “díky” potomkům Osmanů zatáhnout nejen naši zem, ale celou Evropu do fatálního celosvětového konfliktu…