„Není to sexuální agrese, ale silný pud přírody. I mnoho evropských žen časem svůj pud určitě bude dobrovolně směřovat k novým samcům…,“ zamýšlí se v rozhovoru ParlamentníchListů.cz herečka Veronika Žilková nad příčinami napadení některých žen v Německu, v Rakousku, ale i v dalších zemích.
Manželky známých politiků to nemají lehké. Musí své muže dobře reprezentovat a předpokládá se, že je budou v jejich práci i podporovat. Mnohé z těchto žen neznáme, ale výjimky potvrzují pravidlo. Mezi tyto výjimky patří bezesporu Veronika Žilková jako manželka současného ministra obrany Martina Stropnického.
Veroniku Žilkovou známe jako průměrnou herečku již od 80. let minulého století. Byla to herečka většinou vedlejších rolí, hlavní roli hrála výjimečně. Lze tedy pochopit, že se více “realizovala” ve svém osobním životě, kde postupně vystřídala 3 manželské vztahy, ze kterých má celkem 5 vlastních a 2 osvojené potomky. Asi nejznámější z jejich vlastních dětí je dcera Agáta Hanychová, známá promiskuitní “diva” bulváru.
Projevy Veroniky Žilkové byly vždy “přímočaré” ve stylu “nejdříve mluvím a poté přemýšlím”… To se projevilo i v jejím nejnovějším rozhovoru pro server Parlamentnilisty.cz, ve kterém se prostoduše vyjádřila na téma imigrační krize.
Její výrok o “samcích, ke kterým půjdou evropské ženy” by se dal pochopit snad jedině v případě, že byla v době rozhovoru “společensky unavená” a nebo pod vlivem omamných látek… Takovéto prohlášení by bylo skandální od jakéhokoliv soudného člověka, o to více, pokud se jedná o veřejně exponovanou osobu, jakou Žilková bezesporu je.
Pokud odhlédneme od toho, že svým výrokem de facto schvaluje a nebo nejméně zlehčuje všechny sexuální trestné činy, ke kterým došlo ze strany imigrantů nejen v Kolíně nad Rýnem, ale v celé Evropě, kompromituje svou prostořekostí svého manžela, ministra obrany Martina Stropnického.
Mainstreamová média si zatím tohoto skandálního výroku nevšímají a tak uvidíme, jakou sílu bude mít aféra, která se okolo této záležitosti rozrůstá na sociálních sítích, jediném místě, kde se (prozatím) informace mohou šířit skutečně svobodně.