Koronavirová pandemie, které čelí celý svět, ukázala mimo jiné na rozdíly přístupu k ní v různých zemích. Zatímco Čína, jako původce nákazy, již zdá se epidemii překonala, novým ohniskem se stávají tzv. vyspělé západní státy.

Kritizovaná a vysmívaná Čína

Čína byla od počátku epidemie v nejtěžší situaci, když musela čelit zcela novému, neznámému viru. Vzhledem k vysokému počtu obyvatel, kteří byli ohroženi, se jednalo o obrovskou výzvu pro vedení země a zdravotnický systém. Přes tradiční kritiku a podceňování zaznívající z tzv. západních demokracií se čínským úřadům podařilo rychle zavést účinná opatření, která postup nákazy začala zpomalovat až do aktuálního stavu, kdy jsou již čísla nově nakažených nižší než v jiných zemích. Čínská vláda musela sáhnout často k velkému omezení občanských svobod, aby zamezila kontaktům mezi lidmi, což je ale jak se ukazuje nejúčinnější zbraň proti šíření nákazy. Západní novináři se přesto neštítili i v těch nejtěžších okamžicích Čínu kritizovat a zesměšňovat opatření, které čínské úřady přijímaly. S typickou západní arogancí západní média tvrdila, že něco takového by se ve “vyspělých” západních státech stát nemohlo a že vznik epidemie je jen údajně dalším důkazem neefektivnosti čínského modelu řízení země.

Arogantní Západ se ocitá v chaosu

Stačilo jen několik týdnů a situace se obrátila. “Vyspělé” italské zdravotnictví je v rozkladu a mnohé další západní státy jsou v boji proti nové epidemii nejméně rozpačité, ne-li neschopné. Jak jinak si vysvětlit prudce se zhoršující situaci ve Španělsku, Německu, Francii a nebo Spojených státech. Ve všech těchto zemích měli totiž politici tendenci zpočátku nebezpečí nákazy zlehčovat a nepřijali včas účinná opatření. Nyní již začíná být pozdě a tyto země se už pouze snaží zmírňovat průběh epidemie a doufat v zázrak. Obyvatelé tzv. západních demokracií se tak musí ptát, nakolik jsou systémy řízení a správy věcí veřejných v jejich zemích účinné a zda jsou dostatečně kompetentní ti, kteří je řídí. Zda se často nejedná jen o loutky v rukách průmyslových a finančních lobby, které v krizových situacích selhávají.

EU ukázala naprostou neschopnost

Samostatným případem ukázkové neschopnosti se stal postoj, resp. spíše “nepostoj” orgánů Evropské unie. EU, která by měla být v takovýchto případech koordinujícím prvkem, naprosto selhala, když se ještě dlouho po zavlečení epidemie do Evropy k nákaze vyjadřovala pouze okrajově. V uplynulém týdnu tomu “nasadila korunu” předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová, která se zmohla pouze na kritiku uzavírání hranic mezi jednotlivými státy EU. Bruselští politici se snaží zbavit odpovědnosti prohlášením, že “je to přece záležitost jednotlivých států”. Kdy jindy než u epidemie, která má přeshraniční přesah, by měla fungovat spolupráce mezi jednotlivými státy EU? Opět se ukázalo, že Evropská unie je jen byrokratický moloch, který není schopen pružné a efektivní reakce na problémy reálného života.

Rudolf Hruboň