V době jakékoliv krize se vždy ukážou pravé vztahy a odhalí se ti, kdo chtějí skutečně pomáhat a na druhé straně se ukážou všichni, kteří pomoci nedokážou. V rámci současné koronavirové krize zklamala v tomto směru Evropská unie a většina neziskových organizací.

Evropská unie selhala v koordinaci

Bruselští politici a úředníci se nám dlouhodobě snaží čím dále tím více omezovat život různými příkazy a zákazy. Staví se do role koordinátora života občanů členských států unie. Rádi zdůrazňují potřebu posilování spolupráce mezi jednotlivými státy. Když se však dostavila krize, jako je koronavirová epidemie, kdy by se očekávalo, že je to přesně ta situace, kdy bude užitečná koordinace společného postupu proti nákaze, Evropská unie jakoby přestala existovat. Jak si jinak vysvětlit dlouhé mlčení a pouze obecná prohlášení o tom, že je to záležitost jednotlivých zemí? Z úst nové šéfky Evropské Komise Ursuly von der Leyenové dokonce zaznělo zpochybňování závažnosti epidemie a kritika opatření přijímaných jednotlivými státy, hlavně pokud se týká uzavírání vnitřních hranic Schengenského prostoru. Teprve tento týden Leyenová “prozřela” a přiznala, že závažnost epidemie podcenila (viz ZDE).

Neziskovky nepomáhají potřebným

Další smutnou roli hraje v současné krizi většina neziskových organizací. Přestože se rády prezentují, že pomáhají těm kdo to potřebují, nepřehodnotily pružně své operace a nezačaly účinně pomáhat hlavně svým spoluobčanům. Smutný primát v necitlivosti a aroganci prokázala asi nejvíce známá neziskovka u nás Člověk v tísni, které se nezdráhala pokrytecky prohlásit, že pomoc v boji proti koronaviru není její prioritou (viz ZDE). Neziskovky, které dostávají ročně ze státního rozpočtu miliardy korun, v době, kdy je občané této republiky skutečně potřebují, selhaly. Ukazuje to na jejich pokrytectví a skutečné cíle jejich konání. Pomoc někomu na druhém konci světa je pro ně přednější než pomoc lidem kolem nich.

Naštěstí zafungovala lidská solidarita

Ukázalo se však, že se lidé u nás dokázali postavit sami nové situaci a začali si pomáhat navzájem. Bez vnucovaných evropských koordinátorů nebo očekávaných pomocníků. Začali si šít ochranné roušky, organizovat pomoc lidem v nouzi a ohroženým věkovým skupinám obyvatel. Lidé pochopili, že se nemohou spoléhat na odcizené bruselské politiky a úředníky, které zajímá pouze jejich moc a vliv, ani na ty, kteří se rádi prezentují jako zachránci celého světa, ale ve skutečnosti nejsou schopni pomoci ani nejbližším lidem. Jak se říká, vše zlé je pro něco dobré. Současná krize nám mimo spousty omezení pomohla na druhou stranu odhalit skutečné tváře a cíle důležitých institucí, které jsou součástí našeho života a které se nás snaží ovlivňovat.

Rudolf Hruboň