V posledních týdnech se opět zhoršila bezpečnostní situace ve Francii, když došlo k několika útokům muslimských radikálů. Důvodem útoků jsou karikatury zesměšňující náboženské symboly a politické představitele muslimských zemí.
Odkaz Charlie Hebdo
7. ledna 2015 se redakce časopisu Charlie Hebdo stala terčem teroristického útoku, při němž byl zavražděn šéfredaktor i se svou přidělenou policejní ochranou a řada klíčových redaktorů. Celkem zahynulo dvanáct lidí. Impulsem pro jednání pachatelů bylo zveřejnění karikatur proroka Mohameda, což byl náboženský a politický vůdce a poslední prorok islámu, kterého většina nemuslimů obecně pokládá za zakladatele islámského náboženství.
Karikatura proroka Mohameda; Repro: Charlie Hebdo
Celý svět byl v šoku a do té doby docela neznámý časopis se stal přes noc mediální “hvězdou”. Drtivá většina lidí na celém světě samozřejmě útok odsoudila jako naprosto nepřijatelný způsob, jakým někdo může vyjadřovat protest a nebo něco řešit. Jaksi samozřejmě jsme si v této souvislosti nechali vnutit názor, že pod záminkou “svobody slova” může jakékoliv médium zveřejnit cokoliv, dokonce i urážky.
Urážky jako projev svobody slova?
Je tomu ale skutečně tak, že svoboda slova, resp. projevu nemá hranice a je dovoleno cokoliv? Samozřejmě, že ne. I v těch “nejliberálnějších” zemích, které si na svobodě projevu zakládají, jako jsou např. Spojené státy, existují přísně stanovené mantinely, při jejichž porušení následují často tvrdé sankce. Charlie Hebdo tyto mantinely opakovaně a brutálně překračoval. Znevažování a urážky jakéhokoliv náboženského cítění je v civilizované společnosti nepřijatelné bez ohledu na to, co si o daném náboženství myslíme. Euroatlantická západní civilizace, která je stále více ateistická, bohužel nedostatečně chápe, co pro odlišné kultury, jako např. právě islám, náboženství znamená. Je to pro věřící důležitá součást života, jako bylo pro nás náboženství křesťanské před stovkami let.
Západní arogance se vrací jako bumerang
Středoškolský učitel Samuela Paty, který byl nedávno zavražděn za to, že svým žákům ukazoval kontroverzní karikatury proroka Mohameda a označoval je jako příklad svobody slova, se evidentně z toho, co se před několika lety stalo, nepoučil. Nepochopil, že pokud už jsou (bohužel) součástí francouzské společnosti také lidé muslimského vyznání, nemůže si dovolit je beztrestně urážet zesměšňováním posvátného symbolu jejich náboženství. Že nemůže jít proti zdi jejich způsobu uvažování a jednání, ve kterém kontroverzní humor v západním pojetí nemá místo. Arogantně přepokládal, že bude jedním z mnohých lidí v západní civilizaci, kteří podlehli mylné představě, že se jim takovýmito skutky podaří postupně změnit myšlení a jednání muslimů. Že se tito příchozí z jiné kultury stanou členy západní společnosti a začnou chápat pojetí humoru, které jim není z přirozenosti vlastní. Za tento omyl zaplatil bohužel svým životem.
Nepochopení politiků
Vyhrocenou situaci bohužel dále zhoršila nepromyšlená prohlášení vrcholných politiků Francie a Turecka. Francouzský prezident Emmanuel Macron se rozhodl po létech tolerance vzrůstajícího vlivu islámu ve Francii, že si na novém boji proti němu postaví kampaň před následujícími prezidentskými volbami. Přišel tedy s několika bojovnými prohlášeními a podporou urážlivých projevů na adresu muslimů, což však odsoudily muslimské země, do jejichž čela se postavil turecký prezident Recep Erdogan. Situaci dále zhoršil opět časopis Charlie Hebdo, když zveřejnil jeho karikaturu. V této zjitřené atmosféře to znamenalo popud pro několik zfanatizovaných muslimských radikálů, kteří včera provedli ve Francii krvavé teroristické útoky. Několik obyčejných Francouzů tak opět zaplatilo svými životy za vztek těchto lidí na činy nezodpovědných politiků a “novinářů.” Zdá se, že spirála nenávisti a náboženského násilí ve Francii se opět roztáčí.
Rudolf Hruboň
