V současné době se ocitá svoboda slova v tzv. západních demokraciích v ohrožení. Pod záminkou zajištění bezpečnosti v souvislosti s vojenskou operací Ruska na Ukrajině se český stát uchýlil ke krokům na hraně zákona a možná i za ní. Zamyšlení na tímto tématem přináší Gatestone Institut (viz ZDE).
Česká republika čelným cenzorem?
Česká republika bude předsedat Radě Evropské unie od 1. července do 31. prosince 2022. V současné době to vypadá, že naváže nejen na zásadní ekonomické a bezpečnostní otázky svého předchozího předsednictví z roku 2009, jako je rusko-ukrajinská plynová krize, ale také na vytyčení hranice mezi cenzurou a bojem proti fake news a dezinformacím. Tato otázka vyvstala nejen kvůli současné vojenské operaci Ruska na Ukrajině, ale také kvůli zprávě z 8. února 2022, kterou vypracoval Zvláštní výbor pro zahraniční “vměšování do všech demokratických procesů v Evropské unii,” včetně dezinformací. Kromě jiného, daná zpráva: “…vyzývá Komisi, aby v rámci svého orgánu vytvořila pracovní skupinu v čele s Věrou Jourovou jakožto místopředsedkyní Komise pro hodnoty a transparentnost, která by zkoumala stávající právní předpisy a politická opatření a odhalovala mezery, jež by mohly nepřátelské subjekty zneužít, a naléhavě Komisi vyzývá, aby urychleně tyto mezery odstranila….”
“Kodex proti dezinformacím”
V roce 2018 byl vytvořen Kodex zásad pro online platformy, inzerenty a další klíčové aktéry, kteří se zavázali k omezení dezinformací a zlepšení svých online strategií proti dezinformacím. Česká místopředsedkyně Evropské komise pro hodnoty a transparentnost Věra Jourová 26. května 2021 prohlásila: “Nový kodex proti dezinformacím plně zachovává svobodu slova. Nebudeme posuzovat obsah, ale zaměříme se na nástroje šíření dezinformací a na posílení možností uživatelů sociálních sítí, aby si mohli ověřit a ovlivnit to, co vidí a kdo za to zaplatil.” Případné nové vymezení toho, kde se tato hranice nachází, může být pro budoucnost EU ještě zásadnější než ekonomické otázky. V současné situaci ale může dojít snadno k přitvrzení a změně této doktríny směrem k omezování nepohodlného obsahu. Od svobodných informací o událostech na Ukrajině až po kritiku Evropské unie. Hlasy, které to požadují, už se čím dále tím častěji ve veřejném prostoru ozývají.
Volné šíření informací je důležité
Aby demokratický systém fungoval, je nutné, aby voliči byli informovaní – bez omezení volného šíření myšlenek a informací. Demokracie nebude důvěryhodná ani udržitelná, pokud ti, kdo jsou u moci, budou schopni manipulovat s voliči tím, že jim budou zatajovat informace a potlačovat kritiku. Voliči musí mít možnost svobodně se zapojit do neomezené diskuse a debaty, aby se mohli informovaně rozhodovat o své samosprávě. Svoboda projevu tedy vytváří informované voliče – což by jedinci, kteří případně preferují zmanipulovaný výsledek, nemuseli chtít. Touha manipulovat názory může pramenit ze snahy “prospět společnosti,” nebo, jak jsme příliš často svědky, pouze prospět sobě – politicky, ekonomicky, kvůli kariérnímu postupu nebo kvůli všemu dohromady. Volba manipulace však zabíjí demokracii. V takovém případě existuje velmi reálné nebezpečí, že skončíme s represivní a autokratickou vládou.
Česká vláda za hranou demokracie
V uplynulých týdnech došlo v Česku ke dvěma událostem, které se mohou stát precedentem při sklouzávání naší demokracie k autokracii:
1) Nejvyšší státní zástupce České republiky Igor Stříž oznámil, že jeho země přikročila ke kriminalizaci projevů podporujících Rusko, a to s trestní sazbou až tři roky. Tento návrh, široce kritizovaný, asi nejlépe shrnul profesor práva na Univerzitě George Washingtona Jonathan Turley: “… Paradoxně není třeba zatýkat menšinu hlasů podporujících Putina nebo jeho válku. Přesto lidé chtějí mít zadostiučinění ze zatýkání těch, kteří mají opačné názory. Mýlí se. Takovými opatřeními proti svobodě slova degradují sebe, svou zemi i tuto věc.”
2) Česká vláda byla iniciátorem blokace vybraných webových stránek – včetně opozičních webů zaměřených pouze na názory – a nyní za to nikdo z vlády nechce převzít odpovědnost. Jsou si totiž dobře vědomi toho, že se mýlili. Zdá se, že došlo k netransparentní spolupráci soukromých firem, několika členů vlády a státních úředníků – všichni s neznámou mírou odpovědnosti. Blokace vyvolala kritiku novinářů, konzervativních podporovatelů, českých patriotů a zastánců přímé demokracie, právníků a nevládních organizací, jako je Společnost na ochranu svobody projevu. Právník a předseda liberální opoziční parlamentní strany Svobodní Libor Vondráček 4. března v nezávislé internetové televizi XTV řekl: “…je to cenzura… pokud bychom byli ve válečném stavu, který by byl vyhlášený, nebo alespoň ve stavu nebezpečí naší země, a zapojily by se do toho soudy, minimálně skrz nějaké předběžné opatření, tak bychom se mohli bavit o tom, že to je dle práva…”
Redakčně upravil Rudolf Hruboň
