Rychlý postup Tálibánu v Afghánistánu, kde hnutí od pátku dobylo hlavní města pěti provincií včetně Kunduzu, jasně ukazuje, že vládní síly nejsou samy schopné vzbouřencům čelit. Nad souvislostmi se zamýšlí komentátor Novinek Alex Švamberk (viz ZDE).

Druhý pád Saigonu

Domluvené stahování amerických sil ze země se mění v porážku, která hrozí přerůst v druhý pád Saigonu. Afghánská národní bezpečnostní rada sice tvrdí, že dokáže Tálibánu vzdorovat, ale současně přiznává, že ne ve všech provinciích naráz a už vůbec ne bez americké letecké podpory. Kdyby Spojené státy nenasadily v minulém týdnu bombardéry B-52, možná by padly i Herát na západě a Kandahár a Laškargáh na jihu, které se Tálibán také snaží ovládnout. Bombardéry musely jít do akce ještě před stažením zbylých amerických vojáků, což jasně ukazuje, že Američané jsou v koncích.

Jednoznačná porážka

Už nelze hovořit o “nevítězství,” jak Američané chtějí hodnotit závěr dvacetileté okupace země, protože se v Afghánistánu podařilo zlikvidovat síť al-Káidy, vyhnat jejího vůdce Usámu bin Ládina a nakonec ho zabít v sousedním Pákistánu. Hrozí jasná porážka. Výsledek hrozí přerůst v katastrofu, která může evokovat pád Saigonu, odkud 29. a 30. dubna 1975 americké vrtulníky ve zmatku evakuovaly přes 1300 amerických občanů a skoro 6000 jejich jihovietnamských kolaborantů. V Kábulu mají i po stažení zůstat stovky amerických vojáků, kteří mají chránit tamní americké velvyslanectví. To přitom už nyní vyzvalo americké občany, aby neprodleně opustili zemi, protože jim není schopno poskytnout potřebnou podporu, a to ani v samotném hlavním městě.

Američané se nepoučili

Americký debakl v Afghánistánu ukazuje, že se Spojené státy z vietnamské války nepoučily. Už v ní neuspěla “vietnamizace,” kdy měli nést tíhu bojů místní vojáci. V Afghánistánu příslušníci vládních sil utíkají – kolikrát i do sousedních zemí – a na místě nechávají výzbroj, kterou zabavuje Tálibán a USA se tak nechtíc stávají hlavním dodavatelem zbraní pro vzbouřence. Pentagon v nouzi sahá k nasazení bombardérů B-52, které nezlomily vietnamský lid, protože samotné vzdušné síly válku vyhrát nemohou. Mohou maximálně brzdit postup Tálibánu a zvyšovat na něj tlak, což je v tuto chvíli asi jediná možnost zásahu, když se američtí vojáci ve velké většině stáhli a těžko někdo najde ochotu je hned poslat zpět.

Zpracoval Rudolf Hruboň