V posledních letech a měsících u nás dochází neustále k plíživému omezování občanských svobod. To co bylo ještě nedávno přípustné se stává postižitelným ze strany represivních složek státu. Občané jsou dokonce přes mainstreamová média zastrašováni politiky.

Co je policejní stát

“Policejní stát je stát, ve kterém vláda užívá neomezeně represi, mimo jiné tajnou policii. Policejní stát je prvkem totalitních režimů. Obvyklá je existence cenzury a trestných pracovních táborů,” říká definice (viz ZDE). Jednotlivé prvky definice se postupně stávají součástí našeho života. Represivní složky státu postupně zvyšují tlak a postihy vůči těm občanům, kteří nemají “ty správné názory”. Vůči hlasatelům těchto “nových pravd” jsou ale naopak přehnaně tolerantní. Tak se již opakovaně stává, že jsou ústy vedení ministerstva vnitra a policie ČR zastrašováni občané za své svobodné příspěvky na sociálních sítích. Hlasatelé “nových pořádků” mohou ale naopak již téměř vše – dokonce vyhrožovat politickým odpůrcům fyzickou likvidací a to nejen bez jakékoliv pozornosti “strážců pořádku”, ale také dosud beztrestně, když jsou trestní oznámení na ně buď rovnou odkládána a nebo případná vyšetřování mizí do ztracena.

Roste role tajných služeb

Indicií nasvědčující plíživý nástup policejního státu je také zvyšující se role tajných služeb, hlavně Bezpečnostní a informační služby (BIS), která začíná být čilou nástupkyní nechvalně proslulé komunistické Státní tajné bezpečnosti (StB). Vedení BIS si přivlastňuje právo na čím dále tím větší zasahování do života společnosti, když chce mít vliv např. na obsah učebnic apod.. Pro tyto nikým nevolené, ale úřednicky dosazené lidi je velmi lákavé být “šedými eminencemi”, které budou ve svém zájmu (a v zájmu spřátelených politických a ekonomických elit) ovládat život většinové společnosti bez toho, aby se museli někomu zpovídat.

Cenzura

Také další charakteristika, cenzura, se pomalu vkrádá do našeho mediálního prostoru. Mainstreamová média jsou ovládána opět “hlasateli nových pravd”, popř. jejich pomocníky. Zveřejňováno je pouze to, co se hodí úzké skupině lidí, která ale chce mít velký vliv na dění ve společnosti. V zájmu často kontroverzních majitelů těchto médií. Veřejnoprávní média neplní svou funkci objektivního a nestranného informátora, ale stala se jakýmisi centry aktivismu, opět ve prospěch menšinových politických struktur, kterým se nedaří se prosadit standardně ve volbách. Všichni ti, co se odváží mít jiný názor, jsou nálepkováni jako “dezinformátoři” a agenti cizích mocností. Tolerance vůči rozdílným názorům ve společnosti se snižuje.

Záminkou boj proti nenávisti

Každý, kdo provádí represe, potřebuje prezentovat alespoň formální záminku, aby ospravedlnil své konání. Tou záminkou se stal obecný pojem “boje proti nenávisti a rozdělování společnosti”. Aby to měly represivní složky ještě snazší, přijímá postupně stát i příslušnou legislativu, jako např. v nedávné době zavedení pojmu “předsudečná nenávist”, na základě kterého by měli být postihováni lidé za své názory i v těch případech, když neporušují žádný zákon (viz ZDE). Vše se děje postupně, plíživě a s tzv. “dobrými úmysly”, ale jak říká zkušenost, ty většinou dláždí cestu do pekel. Až se jednou naše společnost probudí ve skutečném policejním státě, kde budou opět zavíráni do vězení lidé jen za své svobodné názory, které ale nebudou odpovídat “oficiální státní doktríně”, bude už pozdě.

Rudolf Hruboň