Po více jak 2 letech od podání rozhodl Ústavní soud ohledně podnětu prezidenta Miloše Zemana a 41 poslanců ve věci (ne)ústavnosti zákona o střetu zájmů přezdívaného lex Babiš podle předsedy vlády, proti kterému je hlavně namířen.

Tak konečně, rýpl si Hrad

Na Ústavní soud (ÚS) se prezident a skupina poslanců obrátili již v zimě roku 2017. Posuzování podání a příprava rozhodnutí tedy trvala ústavním soudcům déle než 2 roky (!). Hradní mluvčí Jiří Ovčáček v reakci na pomalost rozhodování soudu upozornil, když napsal: „Pan prezident je rád, že Ústavní soud po dlouhém čekání konečně vynesl verdikt, a toto rozhodnutí respektuje. Předseda vlády zákon naplňuje, nic se tedy nemění,” napsal Ovčáček na Twitter.

Pan prezident je rád, že Ústavní soud po dlouhém čekání konečně vynesl verdikt a toto rozhodnutí respektuje. Předseda vlády zákon naplňuje, nic se tedy nemění.

— Jiří Ovčáček (@PREZIDENTmluvci) February 18, 2020

A to se přitom jednalo o podání prezidenta, kde by se dalo čekat přednostní vyřízení. V pomalosti vyřízení tohoto podání lze spíše spatřit osobní animozitu předsedy ÚS Pavla Rychetského vůči Miloši Zemanovi.

Pomalost justice je stálý problém

Nelze se potom divit občanům, že mnozí pochybují o fungování právního státu. Zdlouhavost projednávání soudních případů je u nás jedním z nejdéle trvajících obecných problémů. Táhne se již od listopadu 1989. Všechny politické reprezentace po celou tu dobu deklarovaly snahu činnost soudnictví zrychlit, bohužel výsledky jsou pouze částečné. Vzorem by přitom měly jít soudům ty nejvýše postavené a mezi nimi i ten ústavní. Pod vedením Pavla Rychetského se ale situace spíše zhoršuje, resp. rozhodování Ústavního soudu je stále méně předvídatelné, a to jak po obsahové stránce, tak po stránce délky řízení. Ústavní soud by evidentně již potřeboval na pozici vedení výměnu za někoho, kdo bude schopen dát činnosti soudu opět řád a novou dynamiku.

Rudolf Hruboň