V současné době, kdy čelíme největší zdravotní krizi v moderní historii země, se ukazuje jak (ne)vyspělá společnost vlastně jsme. Zda převáží mezi lidmi zodpovědnost a nebo zda podlehneme hlouposti, egoismu a bezohlednosti.

Při první vlně jsme se báli

Strach z něčeho, co nikdo z nás v životě nezažil a tragické zprávy z jiných zemí nás při první vlně koronaviru na jaře donutily, aby většina z nás respektovala vládní nařízení, která byla v té době přísnější než jsou teď. Nejenom rychlá a rázná rozhodnutí státních orgánů, ale hlavně spolupráce většiny veřejnosti stály za naším úspěchem v první vlně. Boj proti epidemii totiž nikdy nemůže vyhrát stát samotný, ale hlavně každý jeho jednotlivý občan, který bude respektovat rozhodnutí kompetentních státních orgánů.

Podlehli jsme sebeuspokojení

Ale potom, co jsme byli jarními premianty, jsme podlehli nezodpovědnému uspokojení. Začaly se objevovat názory, že tato epidemie vlastně není tak nebezpečná, jak bylo prezentováno a že je čas se rychle vrátit k normálnímu životu. Hlasy některých odborníků, kteří upozorňovali, že na podzim pravděpodobně přijde druhá vlna epidemie, zapadly ve všeobecném nekritickém nadšení z domnělého vítězství nad nákazou. Bohužel i vláda podlehla sebeuspokojení a pokušení rychle zrušit většinu omezení zavedených v rámci první vlny epidemie.

Virus nás potrestal za namyšlenost

Nový nebezpečný vir ale potrestal náš arogantní přístup k němu tím, že využil neodůvodněného polevení v ostražitosti, aby se vrátil s ještě větší silou. Každý člověk, který naplno obnovil své sociální kontakty a nebo si třeba přes nejistou epidemiologickou situaci v zahraničí neodpustil zahraniční dovolenou, nevědomky dával šanci nákaze, aby se opět rozšířila mezi populací. Na konci léta už zde byly náznaky, že se situace zhoršuje. Bohužel, tentokrát státní orgány nezareagovaly tak rychle a rázně, jako na jaře, což umožnilo rychlé a hromadné šíření epidemie.

Omezujeme se pro naše zdraví

Nyní, při opětovném zavádění omezujících opatření, která mají za cíl zbrzdit šíření epidemie mezi populací, už ale mnozí občané nerespektují tato opatření tak, jako tomu bylo na jaře. Nepochopitelně podlehli názorům, že nová nákaza není tak nebezpečná, jak se všeobecně uvádí. Podlehli neopodstatněnému uspokojení, že když nevidí kolem sebe nakažené a umírající lidi, nemají se až tak čeho bát. Rozhodli se egoisticky upřednostnit své vlastní potřeby na úkor toho, že nevědomky mohou napomáhat šíření viru v populaci. Neuvědomují si, že třeba už zítra se může nakazit jejich příbuzný a nebo známý, který bude potřebovat lékařskou pomoc, která může být kvůli expanzi epidemie již vyčerpaná. Že se ve svém životě nyní neomezujeme kvůli vládě, ale kvůli nám samotným.

Rudolf Hruboň