Herec Jan Hrušínský si veřejně stěžuje na to, že bývalý sponzor jeho divadla ukončil podporu údajně kvůli tomu, že kritizoval prezidenta Miloše Zemana.

Průměrný herec

Jana Hrušínského znají spíše starší z nás z jeho několika známějších filmových rolí v 70. a 80. letech minulého století. Od té doby jeho herecká hvězdička pohasínala a to přesto, že je synem české herecké legendy Rudolfa Hrušínského (1920–1994). Jan Hrušínský bohužel slávy svého otce nikdy nedosáhl.

Podnikatel bez dotací?

Jeho problémy s uplatněním stály asi i u zrodu Divadelní společnosti Jana Hrušínského v roce 2002, resp. Divadla Na Jezerce v roce 2004, kde mohl zaměstnat sám sebe a využívat umění jiných, lepších herců a hereček.

Velmi se tehdy chlubil tím, že údajně jeho divadlo dokazuje, že kulturu lze dělat úspěšně bez dotací. “Kdybych divadlo neplatil ze svého a s pomocí soukromých partnerů, tak by už Divadlo Na Jezerce zaniklo. Jezerka dokazuje, že kulturu lze dělat bez dotací,” napsal v roce 2008 v on-line rozhovoru se čtenáři iDNES.cz (viz ZDE).

„Dotace a granty umění škodí,“ prohlásil zase Hrušínský v roce 2017 (viz ZDE). Tento názor mu však evidentně nevadil v přijetí grantu na provoz jeho divadla od Hlavního města Prahy ve výši 1.200.000,- Kč (viz ZDE).

Sponzor Mountfield

Hrušínského názory asi pramenily z toho, že se mu v roce 2008 podařilo uzavřít sponzorskou smlouvu se společností Mountfield, známým prodejcem zahradní techniky. Hrušínský tehdy asi věřil, že tato smlouva bude trvat věčně a zajistí mu bezproblémový provoz jeho divadla a živobytí jak pro něj, tak pro jeho zaměstnance.

O to větší překvapení muselo pro něj znamenat rozhodnutí nových vlastníků Mountfieldu sponzorskou smlouvu ukončit. Pro někoho, kdo evidentně není schopen na uměleckém trhu uspět bez sponzorských darů nebo dotací, to bylo jako blesk z čistého nebe.

Pomsta za kritiku prezidenta?

Jan Hrušínský však přišel rychle s vysvětlením – je to údajně pomsta čínských majitelů Mountfieldu za Hrušínského kritiku Miloše Zemana. I přesto, že pro svá tvrzení nemá žádné důkazy, pokračuje Hrušínský v absurdních útocích na prezidenta a stěžuje si, že z důvodu chybějících sponzorských peněz bude muset možná divadlo zavřít (viz např. ZDE).

Namísto toho, aby intenzivně hledal nového sponzora nebo sponzory, které by neměl být v současné době ekonomické konjunktury problém najít, opakovaně vypouští do veřejného prostoru dojemné zpovědi ublíženého člověka.

Toto však není řešení a nezbývá než doufat, že komunální politici v Praze, kterým jsou Hrušínského plačtivé projevy hlavně určeny, nepodlehnou jeho “citovému” vydírání a nezvýší podporu jeho soukromého podnikatelského projektu.

Rudolf Hruboň