Odchod Velké Británie z Evropské unie se mění v politickou frašku. Britští a evropští politici se snaží obstrukcemi dosáhnout nejméně odkladu, ale dle nich nejlépe zrušení Brexitu.

Britové rozhodli už téměř před 3 roky

Brexit (z anglického Britain a exit) je zkrácené označení pro proces ukončení členství Spojeného království Velké Británie a Severního Irska v Evropské unii. K tomu má dojít na základě rozhodnutí britských voličů v referendu, které se konalo 23. června 2016. Referendum má de iure pouze poradní váhu, podle rozhodnutí britského nejvyššího soudu musel o vystoupení z Evropské unie rozhodnout Parlament Spojeného království a poté o ně musela Británie požádat Evropskou unii na základě článku 50 Lisabonské smlouvy. Ta předpokládá maximálně dvouletou lhůtu pro dojednání podmínek a ukončení členství. Vzhledem k tomu, že článek 50 byl aktivován 29. března 2017, okamžik odchodu byl stanoven na 29. března 2019.

Obstrukce na obou stranách

Rozhodnutí britských voličů znamenalo velkou ránu projektu evropské integrace. Británie byla dosud jedním z největších členů unie a její odchod by znamenal významné zmenšení počtu obyvatel EU. Od doby konání referenda a hlavně od okamžiku aktivace článku 50 Lisabonské smlouvy se pokouší proevropské síly jak v Británii, tak v Evropské unii o zvrácení výsledku referenda a o vypsání nového hlasování.

Hlavně ve Velké Británii jsou lidé vystaveni mediální kampani, které má zvrátit veřejné mínění na stranu zachování členství Spojeného království v EU. Britská premiérka Theresa Mayová se sice snaží dostát závazku, který pro ni znamená rozhodnutí jejích spoluobčanů, ale nejen opoziční Labouristé ji v tom brání nejrůznějšími obstrukcemi, kterými podmiňují souhlas se smlouvou, kterou Mayová dojednala s orgány EU.

Opakované referendum?

Labouristé nyní zcela obrátili, když vyslovili případný souhlas s opakováním referenda, což je hlavní požadavek zastánců členství v unii. Británie je nyní rozpolcená. Jen málokdo chce tzv. tvrdý Brexit, tzn. odchod Británie z EU bez dohody. Byla by to asi nejhorší možnost, neboť by nejméně dočasně znamenala chaos a hlavně ekonomické ztráty na obou stranách. Odkládání rozhodnutí o odchodu z unie ale taky není dobré řešení. Ti, co ho navrhují, udržují svou naději na to, že se nakonec podaří odchod úplně zrušit a zachovat členství Británie v unii. Nyní se už nehovoří o odkladu pouze na několik měsíců, ale dokonce až na dva roky. I na unijní straně je totiž hodně politiků, pro které by bylo výhodné, aby Británie v unii zůstala. Mohli by totiž nadále rozhodovat o větším balíku peněz a ovlivňovat to, kam a komu budou přerozdělovány.

Facka přímé demokracii

Opakované referendum by bylo obrovským popřením demokratických principů, kterými se zaklínají tzv. západní demokracie. Bylo by to flagrantní porušení slibu politiků občanům, že budou prosazovat jejich většinovou vůli a zastupovat tak jejich zájmy. Znamenalo by to státní pokrytectví, které by v případě nechtěného výsledku jakéhokoliv lidového hlasování v budoucnu znamenalo, že se státní moc po mediální masáži obyvatel nebude rozpakovat vyhlásit hlasování nové, které by mělo dopadnout v její prospěch. Odtud už je jen krůček k falšování volebních výsledků podle přání určité nátlakové politické skupiny a vládě menšiny vůči většině. Ale s tím máme zejména my v bývalé východní Evropě z minulosti neblahé zkušenosti. Neříkalo se tomu socialismus?

Zdroj: Wikipedia.org

Rudolf Hruboň