V úterý ještě ani nevychladly motory tureckých stíhaček a prezident Erdogan i premiér Davutoglu s frenetickým jásotem oznamovali národu, že Turecko si dodalo odvahu a provedlo útok na ruský letoun. Sebejistou rétorikou tvrdili, že byli v právu a že se nemají za co Rusku omlouvat.

Náznak toho, že přece jenom jejich národní sebevědomí není tak silné ale zavdali ihned tím, že o dodatečné požehnání požádali své ochránce z NATO. Severoatlantická aliance ale pouze “povinně” potvrdila obecnou pravdu, že každý stát má právo na obranu svého vzdušného prostoru, tzn. i Turecko.

Žádného konkrétního odsouzení Ruska se ale Turecko od NATO překvapivě nedočkalo a naopak bylo vybídnuto, aby se okamžitě snažilo hrozící konflikt zažehnat. Erdogan a hlavně Davutoglu si začali uvědomovat, že to s protiruskou provokací nebudou mít tak snadné, jak asi předpokládali.

Ač v průběhu incidentu ani těsně po něm Rusko nekontaktovali, najednou přispěchali s ujištěním, že jsou připraveni s Ruskem jednat. Pozdě, horká linka už byla mezitím Ruskem zrušena. Na základě prvních tvrdých prohlášení Ruska začali Erdogan s Davutoglu pomalu obracet a tvrdit, že Rusko považují stále za přítele…

Hlavně Erdoganovy výroky jsou ale velmi rozporuplné, když mezi deklaracemi přátelství naopak opět přiléval olej do ohně prohlášeními kritizujícími Putina. Protichůdné výroky pokračovaly i dnes, když se na jedné straně Erdogan úpěnlivě snažil domluvit si schůzku s Putinem a na druhou stranu jej komicky varoval, “aby si nezahrával s ohněm!”…

Z vývoje v postoji Turecka v posledních dnech lze vyčíst, že si Turci začínají uvědomovat, že jejich reakce byla neadekvátní situaci, což potvrdili i prohlášením, že “kdyby věděli, že se jedná o ruské letadlo, řešili by asi situaci jinak…”. Nyní začíná být jasné, že tímto neuváženým činem poškodili vzájemné vztahy na velmi dlouhou dobu.