Vznik a průběh globální pandemie je často velmi dobře zmapován, ovšem kolem jejího konce panuje spousta nejistot. Jak v minulosti skončily epidemie moru, španělské chřipky či neštovic?

Lékařský konec

V případě pandemií můžeme rozlišit lékařský konec a sociální konec. Z medicínského hlediska pandemie končí ve chvíli, kdy se už naprostá většina populace nemůže nakazit. To znamená, že si většina lidí vytvoří imunitu nebo podstoupí vakcinaci, takže se šíření nemoci zastaví. Tímto způsobem v minulosti skončila většina morových epidemií, které si v několika vlnách vyžádaly stovky milionů obětí a dokázaly vyhladit až polovinu evropské populace. Poté už prostě nebylo koho dalšího nakazit.

Sociální konec

Sociální konec pandemie spočívá v tom, že se lidí s nemocí naučí žít a vlastně ji zahrnou do svého běžného života. Jako je tomu např. v souvislosti s chřipkou. Sice hovoříme o „chřipkových obdobích“, ovšem v žádném ohledu se nejedná o zásadní milníky, jež by promlouvaly do našeho každodenního života. Nemoc je pouze fenomén, který musíme brát v potaz, ovšem nevyvolává v nás žádné přehnané napětí. A to se podle všeho stane i v případě nového koronaviru. Ekonomický a společenský tlak na postupné uvolňování restrikcí bude postupem času sílit a jakmile největší hrozba pomine (respektive jakmile se stabilizuje), pravděpodobně se začne život vracet do opatrného normálu.

Zdroj: iPrima.cz

Zpracoval Rudolf Hruboň