Před 78 lety, 20. listopadu 1944, bombardovala americká letadla zbytečně město Hodonín. V důsledku tohoto barbarského činu zemřelo 179 civilistů, 103 domů bylo zničeno a 1035 poškozeno.

Náhradní cíl

Původním cílem amerických letounů letících 20. listopadu 1944 z jižní Itálie byly rafinérie ve Slezsku. Kvůli nepříznivému počasí však nebyly objekty čtyřmi skupinami letounů zacíleny a piloti museli použít předem stanovené alternativní cíle – nádraží Přerov, Baťovy závody ve Zlíně, nádraží Hodonín, nádraží Břeclav a brněnské seřazovací nádraží, aby se zbavili zátěže. Chvíli po poledni 20. listopadu 1944 tak bylo na Hodonín shozeno 451 bomb o váze 125 kg a 250 kg, z toho 100 časovaných.

Tragické následky pro civilní obyvatelstvo

Díky těsné blízkosti obytných zón u železnice mělo bombardování v Hodoníně v porovnání se Zlínem, kde tovární objekty byly lépe zaměřitelné, mnohem tragičtější následky pro civilní obyvatelstvo. Během pouhých sedmi minut přišlo o život 179 lidí, z nichž nejmladšímu z nich bylo teprve několik hodin a z celkového počtu 2065 domů bylo 1035 domů poškozeno a 103 budovy byly úplně zničeny.

Strach z dalšího bombardování

Současně zachvátil zkolabovaný Hodonín strach z možného opětovného bombardování. Po falešné zprávě o poplachu vypukla hned následující den panika a mnozí lidé prchali z města ukrýt se do polí. Mezitím v Hodoníně v nepravidelných intervalech vybuchovaly časované bomby, město bylo až do 25. listopadu bez elektrického proudu a vody a částečně také bez telefonního a telegrafního spojení.

Smutná atmosféra pohřbu

Těla obětí bombardování byla pod dohledem německé kriminální policie převážena na hřbitov k identifikaci, kde byla ukládána na holou zem u hřbitovní kaple. Oficiální pohřeb všech obětí bombardování se konal v pátek 24. listopadu 1944. Kronikář zaznamenal smutnou atmosféru slovy: „A nad celým hřbitovem a hlavně nad kaplí kroužil bez přestávky celý mrak pronikavě křičících krkavců – příšerný kontrast k tomu tichu děsivé hrůzy.“

Zdroj: Hodonínské listy, listopad 2019

Redakčně upravil Rudolf Hruboň