“Za nové tvůrčí činy ve jménu socialismu a míru” byla nazvána podpisová kampaň významných osobností kultury odsuzující prohlášení Charty 77, konaná počátkem roku 1977 z iniciativy tehdejšího komunistického režimu v Československu a nyní běžně označovaná jako Anticharta.

Okolnosti kampaně

Deník Rudé právo uveřejnil 12. ledna 1977 prohlášení pod názvem Ztroskotanci a samozvanci, které reagovalo na prohlášení Charty 77 z 1. ledna toho roku. Na 28. ledna 1977 byli do Národního divadla pozváni národní umělci, herci a jiné osobnosti známé z kulturního života. Na shromáždění přečetla herečka Jiřina Švorcová „Provolání československých výborů uměleckých svazů“, které vyjadřovalo loajalitu komunistickému režimu. Podobné shromáždění bylo uspořádáno 4. února 1977 v Divadle hudby, kde prohlášení přečetl Karel Gott.

Výmluvy podepsaných

Po shromáždění i v následujících dnech údajně pod nátlakem připojovali podpisy podporující toto prohlášení přední umělci tehdejší ČSSR, aniž by prý byli s textem samotné Charty 77 seznámeni. Někteří lidé popírali (resp. stále popírají), že by Antichartu podepsali. Někteří z nich přiznávají, že neměli odvahu proti falešné informaci protestovat nebo že pod údajným nátlakem podepsali později, další uvádějí, že proti svému uvedení mezi signatáři prý protestovali, ale marně a že před rokem 1989 nebylo snadné svůj protest zveřejnit (představovalo to minimálně určité existenční ohrožení). Další uváděli, že listina předložená jim k podpisu byla prý vydávána za prezenční listinu shromáždění, a nikoli za podpisovou listinu. Svůj podpis připojilo celkem přes 7 tisíc umělců, 360 zasloužilých umělců a 76 národních umělců (viz ZDE).

Dnes jsou z nich “antikomunisté”

Ti ze signatářů Anticharty, kteří jsou ještě stále mezi námi, vesměs uvádějí jednu z výše uvedených výmluv jako důvod toho, že je jejich podpis pod Antichartou uveden. Z mnohých se stali po roce 1989 “antikomunisté” a vlastně bojovníci proti tehdejšímu režimu, skoro snad disidenti…

Zdroj: Wikipedia.org

Zpracoval Rudolf Hruboň