15. srpna 1918 došlo k invazi amerických vojsk do Ruska. Američané se tak pokusili zasáhnout do občanské války, která v Rusku propukla po Velké říjnové socialistické revoluci v roce 1917. Americká intervence byla součástí invaze více zemí.

Historická situace

Ihned po říjnové revoluci , během níž se k moci dostali bolševici , byl vyhlášen v Rusku „dekret o míru“ – a na základě dohody mezi Leninem a Německem, Brestské mírové smlouvy, se sovětské Rusko stáhlo z první světové války. 3. prosince 1917 byla svolána zvláštní konference za účasti Spojených států, Velké Británie, Francie a jejích spojeneckých zemí, na které bylo rozhodnuto o vymezení zón zájmů na území bývalé Ruské říše. Protože tyto země neměly dost vojáků na uskutečnění těchto imperiálních plánů, Velká Británie a Francie požádaly USA o pomoc. Prezident Woodrow Wilson na tuto žádost reagoval kladně a poslal americké jednotky do Ruska.

Intervence

15. srpna 1918 americké Ministerstvo zahraničí oficiálně oznámilo přerušení diplomatických vztahů s Ruskem, a poté se Američané vylodili ve Vladivostoku. Americké jednotky začaly přicházet na ruský Dálný východ ve druhé polovině srpna 1918. Čítaly až 7950 lidí pod velením generálmajora Williama Gravese. Přes Gravesem proklamovanou neutralitu americká vojska přijela podpořit tzv. Bílé hnutí ruského admirála Alexandra Kolčaka, který se postavil na odpor proti nové bolševické vládě. Jednou z amerických priorit při okupaci Dálného východu a východní Sibiře bylo zřízení kontroly nad Transsibiřskou železnicí, protože umožnilo kontrolu přepravy zboží a přírodních zdrojů.

Sibiřská republika

Americké vedení považovalo za nezbytné vytvořit z Ruské říše řadu nezávislých států. Co se týče Ruska, plánovalo se ho rozdělit na Ukrajinu, velké Rusko (evropskou část země) a Sibiř. Američané přišli s myšlenkou na vytvoření sibiřské republiky, která by samozřejmě byla pod plnou kontrolou Spojených Států. Americkou podporu získal admirál Kolčak, kterého v té době Západ prorokoval jako vůdce sibiřského státu. Američtí intervencionisté využili „pozvání Bílých“ naplno. Vyváželi z Dálného východu dřevo, kožešiny a zlato.

Američtí vojáci z 31. pluku poblíž Vladivostoku 27. dubna 1919; Foto: Wikimedia Commons

Brutální represe

Americké jednotky se na místním obyvatelstvu, které většinově podporovalo bolševiky, dopouštělo zvěrstev a válečných zločinů. Více než 50 tisíc ruských občanů (více než 10% z celkového počtu obyvatel) bylo nahnáno do věznic v Archangelsku, Murmansku a Pečenge. Pouze v provinční věznici Archangelsk bylo zastřeleno 8 tisíc lidí, 1020 lidí zemřelo hladem, v důsledku nachlazení a epidemií. S místním obyvatelstvem, kteří podporovali „Červené“ zacházeli brutálně. Ruský Státní historický archiv Dálného východu disponuje mnoha dokumenty o páchaných zločinech – od uřezávání uší, nosu a dalších částí těl za živa, až po vypichování očí bajonetem.

Represe během občanské války v Rusku; Foto: Profil na sociální síti

Porážka a odchod

Kolčak se ukázal jako velice nezkušený politik a idealista. Jeho vláda byla velice zkorumpovaná a nekontrolovatelná. Jeho jménem se konala mnohá zvěrstva. Přes mohutnou podporu ze strany Spojených států, Velké Británie a Francie jeho armáda začala s bolševiky stále častěji prohrávat až došlo na konci roku 1919 k jejich úplné porážce. Po porážce Kolčakových sil na konci roku 1919 ztratila přítomnost zahraničních intervenčních armád na ruském území svůj význam. Poslední americký voják tak opustil ruský Dálný východ 1. dubna 1920, Graves sám a jeho velitelé opustili Vladivostok 23. dubna 1920.

Zdroj: Wikipedia.org

Zpracoval Rudolf Hruboň