HISTORIE: Osvobození Prahy v roce 1945

8. 5. 2023

Pražská operace nebo též Pražská ofenzíva 6. května – 11. května 1945 byla poslední větší ofenzíva na východní frontě druhé světové války. Ofenzíva výrazně napomohla a uspíšila osvobození Československa v roce 1945.

Příprava

Pražská operace byla plánována postupně již od února 1945. Vzhledem k situaci, kdy se na území Čech a Moravy nacházela silná německá armáda o počtu zhruba 900 tisíc mužů, bylo zřejmé, že postup přes hraniční hory bude obtížný a že ještě dojde k náročným bojům. Pražská operace se měla uskutečnit útokem ze tří stran směrem na Prahu, přičemž mělo dojít k osvobození většiny území Čech. Počátkem května 1945 došlo k podstatné změně situace, kdy Rudá armáda dobyla Berlín a německá vojska přestala prakticky klást odpor západním spojencům. Dne 5. května vypuklo Pražské povstání a povstalci žádali o pomoc.

6. květen

Hlavní útok za Prahu začal po poledni dne 6. května, kdy se vojska 1.Ukrajinského frontu u Riesy poblíž Drážďan dala do pohybu. Rychlé tankové úderné skupiny 3. a 4. gardové tankové armády obešly Drážďany a postupovaly směrem ke Krušným horám na Mostecko, Lounsko a Kladensko. Německá armáda v tomto prostoru kladla jen slabý odpor a tak jednotky postupovaly poměrně rychle, a to i vzhledem k deštivému počasí.

Pražská ofenzíva; Ilustrace: Wikimedia Commons

7. květen

7. května začaly z oblasti Moravy na západ i útoky 2.Ukrajinského frontu pod velením maršála Rodiona Malinovského, který zakončoval Bratislavsko-brněnskou operaci a 4. Ukrajinského frontu generála Andreje Jeremenka, které se krátce před tím účastnily Ostravsko-opavské operace. Další sovětské jednotky útočily přes severní Rakousko směrem k Českým Budějovicím. Fašisté soustředění v okresech Prostějov, Přerov a Olomouc, ale neustávali v boji až do 8.května, kdy byly města osvobozena společně s Jihlavou. 7. května také Německo v zastoupení náčelníka štábu OKW ozbrojených sil generálplukovníka Alfréda Jodla podepsalo bezpodmínečnou kapitulaci v sídle Vrchního velení spojeneckých expedičních sil v Remeši. Platnost složení zbraní byla stanovena od 8.května 23:01. V noci ze 7. na 8. května překročily úderné skupiny Rudé armády v prostoru hraničních přechodů Cínovec, Moldava a Mníšek předmnichovské hranice a pokračovaly v útoku směrem na Teplice a Duchcov. Do všeobecného útoku se pustila ze severu a severozápadu 3. gardová tanková armáda generálplukovníka Pavla Rybalka z čáry Sasko – Lužice– Slezsko, kde byla rozmístěna s jednotkami spojenecké 1.Polské armády. Tato vojenská síla se dala do pohybu směrem k severním československým hranicím.

8. květen 1945

Německé armády v Praze kapitulovaly odpoledne 8. května do rukou České národní rady. Německé jednotky odcházely z města po silnici na Beroun a Plzeň od 23.00 do rána 9.00 následujícího dne 9. května. V severních Čechách pokračovala v útoku 4. tanková armáda gen. Dmitrije Leljušenka a 1.gardová armáda Andreje Grečka směrem na Louny a na Terezín., U Žatce zajaly jednotky ustupující kolonu se štábem polního maršála Ferdinanda Schörnera. který prchal z lázní Velichovek u Jaroměře. Večer 8. května dělostřelecká baterie Waffen-SS provedla před ústupem palebný přepad Karlova. Ze svých pozic na Pankrácké pláni se Kampfgruppe SS začala stahovat na jih kolem půlnoci. Němci ovšem před stažením z Pankráce zapálili ve 21.20 na Zelené Lišce sklad dělostřelecké munice. Detonace nábojů z tohoto skladu pak tvořila zvukovou kulisu v noci z 8. na 9. květen a vytvořila iluzi pokračujícího dělostřeleckého ostřelování. Do půlnoci z 8. na 9. května, kdy měl vstoupit v platnost kapitulační akt z Remeše, úderné mechanizované skupiny 1. ukrajinského frontu postoupily až do Loun. Ostatní oddíly tohoto frontu postoupily do těsné blízkosti západních a severních hranic předmnichovského Československa.

9. květen – den osvobození

O půlnoci z 8. na 9. května vydal velitel Vojenského velitelství Velké Prahy generál Karel Kutlvašr rozkaz, kterým doplnil nařízení vydané rozhlasem o německé kapitulaci. Povstaleckým jednotkám nařídil, aby jako součást spojeneckých sil zůstaly vázány klidem zbraní do půlnoci 9. května. Zakázal jakoukoliv útočnou bojovou činnost a palbu, s výjimkou sebeobrany. Navzdory 2. článku kapitulační listiny však nadále docházelo na celé čáře fronty k ničení nepotřebné německé techniky a materiálu a k ústupu německých sil, které se většinou bezvýsledně pokoušely dostat do amerického zajetí. V časných ranních hodinách přijel do Prahy na Klárov první střední ruský tank T34/85 s číslem I-24.

První tank č. I/24 Gončarenka v Praze 9. května 1945; Foto: Wikimedia Commons

Bojové akce Rudé armády a spojenců 9. května prakticky spočívaly v pronásledování německých jednotek, přičemž místně docházelo ještě k drobným vojenským střetům. 9. května v časných ranních hodinách pronikla vojska 1. ukrajinského frontu ze směru od Slaného a Veltrus do Prahy. Do Čech a do Prahy postupovala téhož dne sovětská vojska prakticky ze všech směrů.

10.-11.květen

10. května brzy ráno dorazily do Prahy prvosledové vojska Malinovského 2.Ukrajinského frontu. Pardubice osvobodil 4.Ukrajinský front a 1. československá tanková brigáda, která poslední boje svedla u Litovle a již předchozí den dorazila do Pardubického kraje. Do 11. května docházelo k likvidaci posledních ohnisek německého odporu. I poté však ještě sovětské jednotky i spojenečtí vojáci československé, rumunské a polské armády čistili lesy od zběhlých a skrývajících se německých vojáků. Odminovávali cesty, infrastrukturu a mosty. Sovětská vojska zůstala na osvobozeném území do listopadu 1945, kdy (stejně jako americké jednotky) Československo opustila.