27. září 1938 vystoupil tehdejší britský premiér Neville Chamberlain v rozhlase s projevem, který se týkal zhoršující se situace kolem Československa, na které byl ze strany Německa vyvíjen nátlak, aby mu odstoupilo pohraniční oblasti, tzv. Sudety. V tomto projevu Britům sdělil, že se jeho země nepostaví na obranu Československa, které nazval “malým národem, o kterém nevíme nic”.

Historická situace

Od podzimu roku 1937 docházelo v pohraničních územích ČSR ke zhoršování vztahů mezi německou národnostní menšinou a obyvateli jiných národností. Rozmíšky byly vyvolávány sílícími provokacemi Henleinovy Sudetoněmecké strany (SdP). Této situace využil Adolf Hitler k zahájení nátlaku na ČSR, aby byly Sudety postoupeny Československem ve prospěch Německa. Tento požadavek Berlína byl zpočátku odmítán jak československou vládou, prezidentem Benešem i našimi tehdejšími západními spojenci.

Září 1938

10. září prezident Beneš pronáší rozhlasový projev adresovaný Československu i celému světu. Mimo jiné prohlašuje: „Mám nezlomnou víru v náš stát, v jeho zdravost, v jeho sílu, v jeho odolnost, v jeho skvělou armádu a v nezdolatelného ducha a oddanost všeho lidu. A vím, že náš stát z dnešních obtíží vyjde vítězně.“

11. září se na mnoha místech republiky ve smíšených krajích konaly henleinovské demonstrace.

12. září začalo Sudetoněmecké povstání. Na sjezdu NSDAP v Norimberku Hitler kritizoval Československou vládu za útlak Němců, což podnítilo sudetské Němce k vyvolání povstání. Nepokoje byly za dva dny Československou armádou i četnictvem násilně potlačeny a vedoucí činitelé SdP uprchli do Německa.

13. září Československá vláda vyhlásila stanné právo v některých pohraničních okresech, kde začalo docházet k bojům. SdP dává vládě šestihodinové ultimátum na odvolání stanného práva a stažení české policie ze Sudet. Pokud budou požadavky splněny, slibuje zde vedení SdP zajistit klid.

15. září s tajným pověření prezidenta Beneše odcestoval do Paříže ministr Jaromír Nečas tlumočit Benešovu ochotu vzdát se části pohraničního území. Téhož dne se sešel Adolf Hitler s britským ministerským předsedou Chamberlainem na Berghofu, kde Hitler žádal připojení českého pohraničního území k Německu.

19. září podle tajného návrhu E. Beneše předloženého Jaromírem Nečasem navrhly oficiálně vlády Anglie a Francie československé vládě, aby hrozící ozbrojený konflikt mezi národnostními skupinami v ČSR řešila postoupením pohraniční oblasti s více než 50 % německého obyvatelstva Německu. Československá vláda však tento požadavek odmítla.

20. září zaslalo vedení SSSR E. Benešovi telegram, v němž Stalin a další sovětští činitelé potvrzovali, že jsou připraveni Československu pomoci, pokud se pomoci zúčastní i Francie, dle uzavřených smluv mezi SSSR a ČSR.

21. září vyslanci Velké Británie a Francie předložili Československu ultimativní požadavky, na což vláda přistoupila. Toto rozhodnutí však vyvolalo v Československu demonstrace, které požadovaly, aby byl svolán parlament a aby byla ustavena vláda skutečné obrany státu. Téhož dne vystoupil na obranu Československa ve Společnosti národů sovětský ministr zahraničí Maxim Litvinov, který podrobil nátlak na ČSR velké kritice.

22. září se uskutečnila generální stávka, jejímž výsledkem byl pád Hodžovy vlády a nastolení úřednické vlády vedené generálem Janem Syrovým. Ve dnech 22. a 23. září probíhala jednání mezi Hitlerem a Chamberlainem.

25. září britský velvyslanec předává čs. vládě text Hitlerova memoranda z Godesbergu, a ta jej následně odmítá. Francie oznamuje, že v případě německého útoku přijde Československu na pomoc.

26. září vyslal Chamberlain svého vyjednavače H. Wilsona k jednání s Hitlerem do Berlína.

27. září Hitler zasílá britskému ministerskému předsedovi Chamberlainovi ultimativní dopis, ve kterém se opět domáhá svých požadavků, jejichž splnění žádá do 14:00 následujícího dne. V opačném případě hrozí anšlusem Československa. Nadále pokračuje československá mobilizace, stejně jako ozbrojené střety v čs. pohraničí. Chamberlain promluvil 27. září v britském rozhlase a mimo jiné řekl: “Jak je to hrozné, fantastické, neuvěřitelné, mají-li Britové připravovat zákopy a zkoušet plynové masky v Anglii pro spor v daleké zemi a mezi lidem, o němž my nevíme nic. (…) A i kdybychom měli sebevětší sympatie s malým národem, proti němuž stojí veliký a mocný soused, nemůžeme jednat za všech okolností tak, abychom přivedli celou britskou říši do války prostě jen kvůli němu.”

28. září Neville Chamberlain upozornil v dopise Hitlera, že „vše podstatné může být řešeno bez války a bez odkladu.“ Zároveň požádal B. Mussoliniho o prostřednictví v mezinárodním jednání o německých požadavcích. Na Mussoliniho výzvu dal Hitler souhlas ke schůzce představitelů Německa, Itálie, Velké Británie a Francie, která se uskutečnila o den později v Mnichově.

29. září jsou zahájena jednání v Mnichově.

30. září brzy po půlnoci byla dohoda podepsána a předána vyslanci Mastnému, aby ji doručil do Prahy. Prezident Beneš se o jejím podepsání dozvěděl od svého tajemníka z německého rádia ve dvě hodiny ráno. Toho dne dopoledne zasedla na mimořádném zasedání československá vláda a po pouhých patnácti minutách jednání rozhodla (bez hlasování), že dohodu přijímá. Brzy poté podepsal generál Krejčí rozkaz potvrzující vydání území a již následující den započalo obsazování pohraničí Německem.

Zdroj: Wikipedia.org

Zpracoval Rudolf Hruboň