Po dlouhých týdnech zuřivého zákulisního handrkování nominovali 2. července 2019 evropští lídři čtyři federalisty na nejvyšší pozice Evropské unie. Nominace, které musí schválit Evropský parlament, vysílají jasný signál, že proevropský establishment bude dále neúnavně budovat evropský superstát – “Spojené státy evropské”, i když proti tomu roste napříč kontinentem opozice. Uvádí se to v článku Gatestone Institutu (viz ZDE).
Toto jsou stručné profily kandidátů na čtyři nejvyšší pozice v Evropské unii, které by měli zastávat po dobu pěti let od 1. listopadu 2019.
Ursula von der Leyen, předsedkyně Evropské komise
Německá ministryně obrany Ursula von der Leyen, dcera prominentního úředníka Evropského společenství, byla nominována na příští předsedkyni Evropské komise, mocné byrokratické vlády Evropské unie, kde nahradí odcházejícího Jean-Clauda Junckera. Paní von der Leyen, ze středopravicové křesťansko-demokratické unie (CDU), byla kompromisní volbou poté, co kandidatura Manfreda Webera, favorita německé kancléřky Angely Merkelové, byla odmítnuta kritiky vedenými francouzským prezidentem Emmanuelem Macronem.
Macron se zasazoval za kandidaturu místopředsedy Evropské komise Franse Timmermanse, nizozemského sociálního demokrata. Timmermans však byl odmítnut Visegrádskou skupinou – Českou republikou, Maďarskem, Polskem a Slovenskem – kvůli jeho časté a vehementní kritice jejich postoje proti masové migraci a soudním reformám. Ursula von der Leyen vyzývá k vytvoření evropského superstátu. “Mým cílem jsou Spojené státy evropské – na základě modelu federálních států, jako je Švýcarsko, Německo nebo USA,” řekla v rozhovoru pro týdeník Der Spiegel. Podporuje také vytvoření Evropské armády.
Charles Michel, předseda Evropské rady
Belgický premiér Charles Michel, syn prominentního úředníka EU, byl jmenován do funkce předsedy Evropské rady jako nástupce Donalda Tuska z Polska. Evropská rada definuje celkové politické směřování a priority EU. Členy Evropské rady jsou hlavy států nebo předsedové vlád 28 členských států EU, předseda Evropské rady a předseda Evropské komise.
Charles Michel se stal v roce 2014 nejmladším premiérem Belgie ve věku 38 let. V prosinci 2018 odstoupil poté, co prohrál hlasování o důvěře, které vyvolala jeho podpora iniciativy OSN – Globálního kompaktu pro bezpečnou, řádnou a legální migraci. Tento Kompakt propaguje základní práva migrantů, ale kritici tvrdí, že zamlží hranici mezi legální a nelegální migrací. V současné době vede Michel úřednickou vládu ustavenou po všeobecných volbách v květnu 2019, které skončily patem. Michel prohlásil, že země východní Evropy, které jsou proti sdílení břemena migrace, by měly v EU ztratit některá práva. “Evropská unie není bankomat, když potřebujete podporu. Spolupráce znamená solidaritu a odpovědnost,” prohlásil.
Josep Borrell, šéf zahraniční politiky EU
Španělský ministr zahraničí Josep Borrell byl navržen do funkce vysokého představitele Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku. Borrell prohlásil, že doufá, že Británie EU opustí, protože překáží vytvoření evropského superstátu: “Jsem přesvědčen, že se Spojeným královstvím v EU se nám nikdy nepodaří změnit EU na politickou unii. Jsem zastáncem politické unie, a proto jsem rád, že Spojené království z EU odejde, protože doposud bránilo její další integraci.”
V dubnu 2012 byl Borrell nucen odstoupit z funkce prezidenta Evropského univerzitního institutu (EUI, European University Institute) z důvodu konfliktu zájmů poté, co vyšlo najevo, že je mu jako členovi správní rady španělské společnosti pro udržitelnou energetiku Abengoa současně vypláceno 300 000 eur ročně. V říjnu 2016 uložila Borrellovi Národní komise pro trh s cennými papíry (CNMV, Comisión Nacional del Mercado de Valores) pokutu 30 000 eur za obchodování na základě neveřejných informací (insider trading) poté, co v listopadu 2015 prodal 10 000 akcií společnosti Abengoa.
Christine Lagardeová, prezidentka Evropské centrální banky
Christine Lagardeová, bývalá francouzská ministryně financí a současná ředitelka Mezinárodního měnového fondu (MMF), byla nominována na pozici prezidentky Evropské centrální banky (ECB) jako nástupkyně Maria Draghiho. Její nominace vyvolala smíšené reakce. Finanční zpravodaj Bjarke Smith-Meyer poznamenal, že nominace Christine Lagarde byla překvapivá a “tlačí Evropskou centrální banku do politiky, které se snažila po celou svou 21-letou historii vyhnout.”
V prosinci 2016 uznal francouzský Soudní dvůr Republiky Lagardeovou vinnou z nedbalosti za to, že v roce 2008 jako ministryně financí nezablokovala protiprávní finanční náhradu politicky spřátelenému magnátovi. Soudní dvůr rozhodl, že nedbalost Lagarde v dlouhodobém rozhodčím řízení týkajícím se magnáta Bernarda Tapieho umožnila de facto zpronevěru veřejných peněz ve výši 403 milionů eur. Tato částka byla součástí arbitrážní dohody a byla v roce 2008 vyplacena společnosti Tapie za zpackaný prodej společnosti Adidas v 90. letech.
Redakčně upravil Rudolf Hruboň
