V boji proti šíření radikálního islámu ve Francii stát stále více selhává. Ve společnosti dochází k právním postihům těch, kteří se nebojí a otevřeně se k otázkám zhoršující se situace vyjadřují a kritizují ji. Ve svém komentáři to uvádí Gatestone Institut (viz ZDE).
Jsme na začátku vlády teroru
“Jsme na začátku vlády teroru, jehož intenzita bude jen růst, protože velká část našich spoluobčanů se rozhodla ignorovat to, že je naše kulturní dědictví ohroženo. Kdyby si byli ochotni uvědomit, co se děje, tak by v sobě našli odvahu bojovat. Samuel Paty (učitel, který byl v polovině října bestiálně popraven muslimským extremistou, pozn. red.) tuto odvahu měl a našeho kulturního dědictví si nepochybně hluboce vážil. Naše úřady, které stejně jako naše politická reprezentace a většina našich občanů podcenily nebezpečí, jej však neochránily,” uvedl v listopadu v levicovém časopise Le Nouvel Observateur středoškolský učitel Didier Lemair.
Ačkoliv jeho dopis nevyvolal u francouzských úřadů žádnou reakci, bylo Didierovi Lemaireovi hned po jeho publikaci vyhrožováno smrtí. Byl také slovně napadán na ulici a byl varován, že skončí stejně jako Samuel Paty. Ačkoliv mu ministr vnitra poskytl policejní ochranu, tak jej státní byrokraté tvrdě zkritizovali a obvinili ho z vyvolávání nepokojů. Prohlašovali: “Je nezodpovědný a přilévá olej do ohně”. Ostatní učitelé na střední škole, kde učil, jej obvinili z toho, že přitahuje pozornost a tím je ohrožuje. Starosta města Ali Rabeh, člen extrémně levicové strany Génération.s, ho obvinil z poškození dobré pověsti města a podal na něj žalobu za pomluvu. Didier Lemaire se rozhodl dát výpověď.
Do společnosti se vkradl strach
Ve stejné situaci je ve Francii mnoho učitelů. Někteří se dokonce odvažují o tom mluvit, ale když mluví s novináři, tak je žádají, aby zůstali v anonymitě. Bezpochyby se tito učitelé bojí – cílem barbarských poprav bylo vytvoření právě takové atmosféry. Existují také učitelé, kteří se bojí. Skloní hlavu a rezignují na výuku některých témat, a když studenti vykřikují antisemitské a protizápadní urážky, tak se chovají, jako kdyby je neslyšeli. Na většině francouzských škol se stalo téměř nemožným mluvit jak o Izraeli, tak o holocaustu.
Zdá se, že diskusi o šíření radikálního islámu ve Francii se raději vyhne také většina novinářů. Vědí, že každý, kdo se tohoto tématu dotkne, je okamžitě označen za “rasistu” nebo “islamofoba”, je mu často vyhrožováno, je pohnán před soud a odsouzen k velkým pokutám nebo je vyhozen z práce. Tomuto tématu se vyhýbají také političtí lídři – jak z řad levice tak i pravice – možná z důvodu úmyslné zaslepenosti nebo v zájmu udržení si volebních hlasů.
Odvaha zůstala jen Le Penové
O nebezpečí spojeném s islamizací Francie a s radikálním islámem má odvahu jasně mluvit jen jedna politická strana – Národní sdružení. Její předsedkyně Marine Le Penová je také často vláčena po soudech a odsuzována. V roce 2015 přirovnal jeden francouzský novinář Národní sdružení k Islámskému státu. Marine Le Penová odpověděla tím, že na Twitteru sdílela dvě fotografie zločinů spáchaných Islámským státem a napsala k nim poznámku: “Islámský stát je toto.“ 10. února 2021 byla paní Le Penová předvolána před soudní tribunál, aby odpověděla na žalobu francouzského ministerstva spravedlnosti obviňující ji ze “šíření zpráv obsahujících násilí a vážně ponižujících lidskou důstojnost, které by mohli vidět mladiství.” U soudu se jí soudce zeptal usvědčujícím tónem: “Myslíte si, že tyto fotografie poškozují lidskou důstojnost?” Marine Le Penová mu odpověděla: “Lidskou důstojnost poškozuje zločin, nikoliv fotografie toho zločinu.”
Francie jako hlavní muslimská země Evropy
Francie je hlavní muslimskou zemí Evropy (muslimové oficiálně tvoří 8,8 % obyvatelstva). V počtu věřících, je islám ve Francii na druhém místě, ale kdyby se počítali skutečně praktikující věřící, tak je islám na místě prvním. Kostely jsou často prázdné a počet lidí, kteří chodí na mše, prudce klesá. Od roku 2000 bylo zbořeno 45 kostelů. Mešity jsou však přeplněné a jejich počet stále narůstá. Počet muslimů praktikujících islám je ve Francii tak veliký, že se v několika velkých městech modlí muslimové v pátek odpoledne venku na ulicích, blokují dopravu a policie se proti nim neodvažuje zasáhnout. Francie je také zemí, kde se nachází více než 150 mešit hostících imámy, jejichž kázání jsou extrémně radikální a kteří vyzývají k útokům proti Západu. Počet mladých muslimů mladších 25 let, kteří nadřazují islámské zákony nad francouzské, vzrůstá a nyní dosahuje 74 %. Většinu útoků spáchaných ve Francii během poslední dekády provedli muslimové narození ve Francii.
Frustrace veřejnosti z Macrona
Frustrace veřejnosti z Macrona zůstává silná: 60 % Francouzů říká, že jsou s jeho řízením země nespokojeni nebo velmi nespokojeni. Po měsíce Macron hledá způsob, jak z toho ven. Vidí, že úspěch Marine Le Penové vyplývá z jejích pevných postojů, které zaujala tváří v tvář islámskému nebezpečí, a rozhodl se proto jednat. Již dříve mluvil o vytvoření “francouzského islámu” a vloni oznámil, že bude bojovat proti tomu, co on nazývá “islámským separatismem”. Zřejmě má na mysli to, že stále více francouzských muslimů respektuje výhradně islámské právo a bydlí ve čtvrtích, ze kterých se nemuslimské obyvatelstvo vystěhovalo a které jsou nyní již pod vládou islámu. Macron 2. října 2020 oznámil, že brzy bude schválen zákon, který prý tento problém vyřeší.
V reakci na to byli Macron a francouzská vláda okamžitě konfrontováni několika vůdci muslimského světa, kteří vyzvali k bojkotu francouzského zboží. V Turecku byly zorganizovány protifrancouzské demonstrace, při nichž byly spáleny figuríny představující Macrona. Francouzský ministr zahraničí Jean-Yves Le Drian byl okamžitě vyslán do Egypta, aby se setkal s velkým imámem univerzity al-Azhar Ahmedem al-Tayyebem a v listopadu 2020 veřejně prohlásil, že “Francie islám hluboce respektuje.” Ti, co se podíleli na přípravě nového zákona, byli požádáni, aby byli velmi opatrní. První návrh zákona byl prezentován francouzskému parlamentu v listopadu 2020. Organizace francouzských muslimů a antirasistická hnutí označila text návrhu zákona za “islamofobní”. Od té doby byl zákon skoro celý přepsán a vyprázdněn.
Redakčně zpracoval Rudolf Hruboň
