Ještě v první polovině 90. let minulého století patřila Česká republika jako jedna z mála vnitrozemských zemí ke státům s vlastním námořním obchodním loďstvem. Pod českou vlajkou plulo mezi roky 1952 a 1998 celkem 44 obchodních lodí.
Lodě pro Čínu
Firma vznikla v roce 1952 jako akciová společnost pro námořní dopravu. Brzy poté se změnila na státní podnik zahraničního obchodu, v jehož náplni byly též námořní plavba a obchod. Pro hospodářství tehdejšího Československa neměla v prvních letech existence jen hospodářský význam, ale hrála také strategickou roli ve vztahu k politicky spřáteleným zemím. Na zrodu plavby i stavbě její flotily se v padesátých letech podílela Čína, která do roku 1960 nesměla sama jako nečlen OSN provozovat námořní lodě pod vlastní vlajkou, a využívala tak zčásti přepravní prostor těch československých.
Strategický význam
Význam Československé námořní plavby v době před listopadovou revolucí nebyl malý. Zajišťovala mimo jiné výměnu zboží s Čínou či Kubou, které čelily mezinárodní blokádě. Československé lodě měly také klíčový význam pro vývoz domácích průmyslových výrobků a dovoz strategických surovin, jako jsou železná ruda či dodávky pro chemický průmysl. K důležitým artiklům patřila i hnojiva a potraviny, především rýže, káva nebo tropické ovoce. Námořní plavba hrála důležitou roli také při vývozu vojenského materiálu, a jednou se dokonce podílela na dopravě čerstvě vytištěných bankovek pro Kubu.
Dojná kráva ekonomiky
V osmdesátých letech i na začátku let devadesátých pak ČNP ekonomicky fungovala především jako spolehlivý přispěvatel valut do státního rozpočtu. Firma v tomto období provozovala zhruba dvacítku námořních lodí, průměrné obchodní obraty na každé z nich se pohybovaly kolem pěti až deseti tisíc dolarů denně. ČNP přitom tehdy nepotřebovala žádné provozní úvěry. Měla dvě zahraniční filiálky, v Londýně a New Yorku. Kromě toho ji zdobila pověst spolehlivého rejdaře, kterému až na jednu výjimku nikdy žádná loď neztroskotala.
Kuponová privatizace
Sametová revoluce v roce 1989 znamenala pro ČNP uvolnění řady restrikcí a přinesla krátké období nadechnutí. Československo ale zahájilo v roce 1991 masivní privatizaci státních podniků a ČNP byla zařazena do tzv. kuponové privatizace, jejíž první vlna proběhla mezi květnem a prosincem roku 1992. Vláda se tedy rozhodla v co nejkratším čase uvést akcie těchto firem na trh, ať o nich rozhodne konkurenční prostředí. Česká námořní plavba přestala být vlastněna státem v roce 1992, v “kuponovce” získala podíly zhruba padesátka privatizačních fondů. Navzdory roztříštěné majetkové struktuře se firma dokázala mezi lety 1992 a 1995 rozvíjet, a dokonce investovala do majetkové účasti v několika servisních, obchodních či plavebních dceřiných společnostech.
Zkáza v režii Koženého
V roce 1995 se majoritním akcionářem tehdy už České námořní plavby stala společnost Stratton Investments spojená s Harvardskými fondy Viktora Koženého. Kožený začal lodě rozprodávat za neadekvátně nízké ceny. Končily většinou u nizozemských a norských rejdařství, tři lodě odkoupila Slovenská plavba dunajská. ČNP se náhle propadla do hluboké finanční ztráty a o všechny lodě nakonec přišla. Poslední zcela nová nákladní loď se jménem Jan Želivský byla prodána v prosinci 1998. Kontroverzní finančník Viktor Kožený se v polovině devadesátých let pustil do investic v Ázerbájdžánu, na které získal prostředky mimo jiné také vytunelováním ČNP.
V současnosti již jen skořápka
Společnost Česká námořní plavba stále existuje, ale už neprovozuje žádné lodě. Po rozprodeji lodí ještě několik let existovala šance na udržení aktivit v oblasti managementu námořních lodí pro nizozemské rejdařství Van Ommeren. Ale to bohužel nevydrželo dostatečně dlouho k novému rozvoji, protože tuto společnost její majitelé prodali a flotilu, obsluhovanou českým managementem a posádkami, zrušili. V současnosti je tak z České námořní plavby realitní kancelář, která vlastní několik bytů v Praze a v Londýně a má oficiálně pouze 3 zaměstnance.
Zdroj: Aktuálně.cz
Zpracoval Rudolf Hruboň
