Syrská občanská válka je původně vnitřní občanský konflikt v Sýrii, do kterého postupně začaly vojensky zasahovat jiné státy. Dosavadním výsledkem je 470 000 mrtvých, 1.5 milionu zraněných, 6.5 milionu vnitřně vysídlených dle a více než 3 miliony uprchlíků.

Tzv. “arabské jaro” v režii Západu

Konflikt začal demonstracemi části obyvatelstva v roce 2011, které byly podporovány ze strany Západu, zejména Spojených států v rámci politiky tzv. “arabského jara”. V rámci této diverzní politiky bylo na Blízkém východě a v severní Africe rozvráceno a uvrženo do chaosu již několik arabských zemí – zejména Irák a Libye. V Sýrii se Západ ve snaze o svržení vlády legálně zvoleného prezidenta Bašára Asada neváhal spojit i s islamisty, které podporoval jak finančně, tak dodávkami zbraní. Na základě toho se původně poklidné protesty některých občanů změnily v občanskou válku, jejímž výsledkem je faktické roztříštění země na velký počet oblastí, ve kterých mnoho navzájem nesourodých frakcí bojuje za rozličné cíle ve velmi nepřehledném konfliktu.

Syrská vláda má podporu většiny obyvatelstva

Nejvýznamnější stranou konfliktu je vláda prezidenta Bašára al-Asada, která se snaží potlačit povstání a udržet si nebo znovu získat kontrolu nad pokud možno velkou částí země. Na její straně stojí velká většina obyvatel alávitského vyznání a většina příslušníků ostatních náboženských menšin. Vojenskou, finanční a materiální podporu ze zahraničí dostává především od Ruska, Íránu a šíitské organizace Hizballáh z Libanonu. Rusko má v Sýrii zhruba 5 000-10 000 příslušníků svých ozbrojených sil včetně leteckého personálu, kromě toho působí v zemi větší počet ruských vojenských poradců. Rusko je jedinou zemí, která má své vojáky v Sýrii legálně na základě pozvání syrského prezidenta. Všechny ostatní země účastnící se konfliktu v zemi působí v Sýrii nelegálně, tzn. v rozporu s mezinárodním právem. Jedná se zejména o Spojené státy a Turecko.

Islamisté podporovaní Západem

Na druhé straně konfliktu stojí větší počet náboženských skupin s různými cíli. Jsou to jednak sunnité, označovaní Západem jako tzv. “umírnění rebelové,” kteří dostávají nebo dostávali podporu např. od Saúdské Arábie a Kataru, a to jak finanční, tak ve formě vojenské výzbroje.Extrémní islamisté usilující o obnovení kalifátu či vybudování jiné pravé islámské říše byli reprezentováni navzájem soupeřícími uskupeními Islámským státem (IS) a Al-Káidou. Al-Káida se postupem času přetvořila ve Frontu an-Nusrá. Na její straně bojují jednak místní radikálové, jednak mudžáheddíni z celého světa, a podporu dostávají – na neoficiální úrovni od tamních radikálních kruhů – ze Saúdské Arábie, Kataru a dalších arabských států a z počátku také od Turecka. Některé skupiny jsou nebo byly podporovány také Spojenými státy a Francií.

Průběh občanské války

Za 9 let prošel konflikt v Sýrii několika fázemi. Zpočátku, kdy proti rebelům a islamistům vyzbrojeným moderními západními zbraněmi stála zastaralá a špatně vycvičená pravidelná syrská armáda, dosáhli povstalci významných územních úspěchů a ovládli velké části země. Následovalo vytvoření tzv. Islámského státu (IS) na části území Sýrie a Iráku. Na okupovaných územích, zejména IS, docházelo k brutálním zvěrstvům vůči civilnímu obyvatelstvu, jaké nemělo do té doby v historii obdoby. Teprve zapojením ruské armády na pomoc syrským vojákům nastal v konfliktu obrat. Syrské vládě se postupně opět začalo dařit vyhánět okupanty z obsazených území a obnovovat na území země vládu práva a pořádku. Na to reagovaly západní země a zapojily se do boje proti IS, který se vymkl jejich kontrole. V současné době se zbytky bojovníků IS stáhly do oblasti města Idlíb, kde je podporuje Turecko.

Zdroj: Wikipedia.org

Zpracoval Rudolf Hruboň