Sudetští Němci (zkráceně Sudeťáci) bylo německé obyvatelstvo, žijící na pohraničním území mezi Německem a Československem, označovaném zjednodušeně jako Sudety. Za druhé světové války podporovalo Hitlera a postavilo se proti samostatné Československé republice.
Sudeťáci neuznávali samostatné Československo
Mnoho sudetských Němců – zejména zpočátku – odmítlo uznat vytvoření Československa, které naopak Češi chápali jako svůj národní stát, a nechtělo se smířit se ztrátou pozice majoritní národnosti z doby podunajské monarchie. Sudetoněmečtí poslanci z Říšské rady vyhlásili v pohraničí separatistické celky s cílem připojit se ke vznikajícímu německému Rakousku. Československá vláda žádnou z těchto separatistických snah neuznala a začala zajišťovat československé území vojenskou operací. Mírová Saint-germainská smlouva z 10. září 1919 definitivně přiřkla sudetské území československému státu a sudetští Němci tak zůstali v roli početné národnostní menšiny.
Za druhé světové války se postavili na stranu Hitlera
Stále více sudetských Němců začínalo ve druhé polovině 30. let minulého století sympatizovat s krajně nacionalistickými názory, které představoval Konrád Henlein a jeho Sudetoněmecká strana. Henlein vyzýval k otevřenému odporu proti české vládě a mnoho Němců začalo jeho názory přijímat. Situace vyvrcholila ke konci dekády. Němci zahájili rozsáhlé protesty a masový odpor, včetně ozbrojeného povstání, čehož využilo nacistické Německo k propagaci vlastní politiky rozšiřování svého území a svolání konference do Mnichova, známého pro Čechy nechvalně proslulou Mnichovskou dohodou. Tehdy byly Sudety připojeny k Německé říši, sudetští Němci se stali občany Říše a museli narukovat do Wehrmachtu. Již bývalí čeští Němci přivítali tuto úpravu hranic, viděnou v Praze jako krutou daň za zachování míru, většinou s nadšením. Sudetští Němci za války povětšinou sloužili v německé armádě (Wehrmachtu), jen zanedbatelná část se stala aktivními odpůrci nacismu.

Sudetští Němci z Chebu zdraví Hitlera poté, co překročil hranice do Československa v roce 1938; Foto: Das Bundesarchiv / Wikimedia Commons
Vysídlení
Po skončení druhé světové války bylo v letech 1945-1946 na základě dekretů prezidenta Edvarda Beneše německé obyvatelstvo z Československé republiky vysídleno. Šlo o přímou reakci na porážku nacistického Německa, které ještě před vypuknutím války rozbilo československé hranice a jehož okupační správa se vůči českému obyvatelstvu dopouštěla teroru a násilí.
Beneš byl o nutnosti odsunu německého obyvatelstva přesvědčen. Ústavním dekretem o úpravě československého státního občanství osob národnosti německé a maďarské byli Němci zbaveni československého občanství a stali se tak na území Československa cizinci, následně byli vyhnáni a jejich majetek propadl konfiskaci. Odhadem bylo vystěhováno 1,6 milionu německých obyvatel do americké okupační zóny Německa a 800 000 lidí do sovětské zóny.
Zdroj: Wikipedia.org
Rudolf Hruboň