Neonacismus je ultrapravicová politická ideologie vycházející z nacismu. Ideologie vznikla po 2. světové válce. Ve většině zemí světa je zakázána jakožto ideologie směřující k porušování lidských práv. Přesto zastřený neonacismus dnes opět zvedá hlavu.
Myšlenky novodobého neonacismu
Novodobí neonacisté stavějí své postoje a názory na nadřazenosti nad postoji a názory jiných lidí. Moderní neonacisté se odklánějí od původně německé, později bílé rasy, jako základu nadřazenosti. Nově se moderní “skrytí” neonacisté nadřazují nad jinými lidmi na základě ideologie. Od běžné demokratické diskuze různých názorů je odlišuje nesmiřitelnost, s jakou své názory prosazují a striktnost, s jakou odmítají názory jiné. K prosazování svých názorů ve společnosti jsou ochotni použít jakékoliv prostředky, včetně porušování základních demokratických principů společnosti, jako je zastupitelská demokracie, svoboda názorů apod.. Své protivníky ostrakizují, zastrašují je a pokoušejí se změnit zákonné normy společnosti tak, aby je mohli postihovat i v trestně-právní rovině. Namísto lidí jiných ras či vyznání jsou jejich obětmi nově lidé jiných, hlavně politických názorů. Myšlenkově se novodobý nacismus začíná prolínat s neomarxismem.
Neonacismus ve světě
Přestože je oficiálně ve většině zemí civilizovaného světa jak nacismus, tak z něj vycházející neonacismus zakázán jakožto ideologie směřující k porušování lidských práv, konkrétní přístupy se v jednotlivých zemích liší. Liberální jsou například v Dánsku nebo ve Spojených státech amerických, kde je hlásání neonacismu stejně jako jiných politických směrů chráněno coby součást svobody slova, neonacistické strany se mohou účastnit politické soutěže a je dovoleno volně užívat (neo)nacistické symboliky.
Jsou i země, jako např. Ukrajina, kde jsou neonacisté státem tolerováni, v případě potřeby vojensky využíváni a jejich historičtí vůdci jsou dokonce oslavováni. Někteří členové Azovského praporu a dalších dobrovolnických praporů spadajících pod ukrajinské ministerstvo vnitra, které nesly hlavní břemeno bojů s proruskými separatisty na východní Ukrajině, se otevřeně hlásí k neonacismu. V roce 2018 bylo na Ukrajině spácháno krajně pravicovými radikály a neonacisty několik desítek útoků.Větší tolerance k neonacismus je přitom patrná i v dalších zemích bývalého Sovětského svazu (Estonsko, Lotyšsko, Litva).
Nástup skrytého neonacismu
V dalších zemích, kde je většinou veřejná propagace (neo)nacistických názorů oficiálně zakázána, se začíná prosazovat nový jev – skrytý neonacismus. Jeho představitelé nenastolují témata klasického (neo)nacismu, ale volí formu zpochybňování zločinů německých nacistů v době 2. světové války a současně hlavní role Sovětského svazu a Rudé armády ve vítězství nad Německem. Do těchto snah spadají snahy o odstraňování památek a pomníků uctívajících vojáky Rudé armády, padlé při osvobozování jednotlivých zemí. Do oblasti myšlenek skrytého neonacismu patří také např. nedávná rezoluce Evropského parlamentu, která se snaží překrucovat dějiny a obviňovat bývalý Sovětský svaz z rozpoutání 2. světové války. Pod vlivem myšlenek skrytého neonacismu došlo také k tomu, že Ruskem navrženou a schválenou rezoluci OSN z minulého týdne, odsuzující glorifikaci nacismu, země EU včetně ČR nepodpořily.
Zdroj: Wikipedia.org
Rudolf Hruboň
