89-letý Emil Šneberg se spolu s bratry a otcem zúčastnil v květnu roku 1945 Pražského povstání. V rozhovoru pro Parlamentní listy se muž podělil o svůj názor na události 2. světové války a současné diskuse kolem nich (viz ZDE).

Pokusy o přepisování historie

Na otázku o tom, jak vnímá diskuse kolem přepisování historie, odpověděl, že jde o pokusy zapomenout na skutečnost a na hrůzy, které nacisté dělali i v Česku. Podle veterána to odpovídá záměru na vytvoření větší jednoty mezi účastníky Evropské unie. „Jezdil za mnou jeden pan profesor z Drážďan a říkal, že studenti, co se týče války, jsou úplně nepoznamenaní. Prý se to neučí. A tady chtějí to samé. Když to takhle půjde dál, tak se EU opravdu stane Velkoněmeckou říší s obyvatelstvem, které bude mít propagandou či záměrným zamlčováním historie vymyté mozky,“ uvedl Šneberg. „Slovanské země jsou v ekonomickém područí Západu a na Rusy se pořád plive,“ říká dále pamětník. Veterán také zastává myšlenku zachování národních států a jejich hranic, neboť „přelévání lidí z jiných kulturních sfér po Evropě zakládá na její zkázu“.

O vlasovcích a pomníku v Řeporyjích

„Národ vůbec neví, co vlasovci byli. Tvořili jednotky SS – přísahali věrnost Hitlerovi – operující především ve Varšavě a po vypuknutí Slovenského národního povstání vraždili po boku nacistů naše občany. Nicméně měli jít k Brnu a zaujmout tam obranné postavení proti Rudé armádě. Tam je poslal Ferdinand Schörner, velitel skupiny armád Střed na území protektorátu Čech a Moravy. Tomu se vyhnuli a namířili si to k Američanům. Obrátili strategii svého boje a využili Pražské povstání k tomu, aby se dostali do vědomí obyvatelstva jako vojáci bojující na straně vítězů,“ uvedl Šneberg. K otázce výstavby pomníku vlasovcům v Řeporyjích veterán Pražského povstání uvedl, že se v této oblasti tehdy nebojovalo a skupina vlasovců se jen zakopala u místního hřbitova. „Nevím, proč by se jim měl stavět nějaký pomník, když tam nic nedělali. Hned osmého května utekli k Američanům,“ řekl.

O Koněvovi a jeho soše

Šneberg okomentoval i rozhodnutí vedení Prahy 6 v čele s kontroverzním starostou Ondřejem Kolářem (TOP09) odstranit sochu sovětského maršála Ivana Koněva. „Koněv měl velké zásluhy. Podle tamního starosty Ondřeje Koláře byl masovým vrahem. A koho a kde zavraždil? Proboha, ať se vrátí do školy. Zdá se mi, že má úmyslně klapky na očích a špunty v uších. Ať se podívá, kolik padlo v Praze 9. května 1945 lidí,“ uvedl. Na závěr Šneberg dodal, že se dost obává o osud lidstva. Říká, že cíle konfliktů zůstaly stejné – pořád jde o moc a bohatství, ale na pozadí větší technické vyspělosti.

Rudolf Hruboň