Nacionální socialismus (zkráceně nacismus) byla krajně pravicová totalitní ideologie oficiálně uplatňovaná diktaturou v Německu v letech 1933–1945 (tzv. Třetí říše) prostřednictvím Národně socialistické německé dělnické strany (NSDAP) vedené Adolfem Hitlerem.

Charakteristika nacismu

Nacismus vznikl spojením koncepce fašistického státu (zahrnující vůdcovský princip) a rasistických teorií o nadřazenosti árijské rasy a o pokroku skrze konflikt mezi vyšší a nižší rasou, řešený podrobením či likvidací nižší rasy. Nacistická ideologie dále čerpá z antikapitalistického socialismu, přivlastňuje si prvky kolektivismu či sociální demagogie (vyhovující nižším vrstvám), antibolševismu (vyhovující vyšším vrstvám), nacionalismu (umožňující získat podporu konzervativních sil) a antisemitismu. Filosofická podstata nacismu obsahuje prvky výrazného iracionalismu, okultismu a esoterismu. Ottova encyklopedie uvádí pro heslo nacismus (národní socialismus), že jde o totalitní ideologii založenou na vypjatém nacionalismu, rasismu, prvcích socialismu, militarismu a antisemitismu.

Nacismus a náboženství

Nacistický režim uzavřel účelové spojenectví s velkými křesťanskými církvemi. Uchopení moci Adolfem Hitlerem v roce 1933 vyvolalo nadšení v mnoha bohoslovcích i laicích a hnutí Německých křesťanů získalo během prvních měsíců roku 1933 většinu v reprezentativních orgánech církví na všech úrovních. Němečtí křesťané nebyli samostatnou organizační jednotkou, ale názorovou platformou, která do tradiční luterské teologie inkorporovala vůdcovský princip, německý šovinismus, militarismus, rasismus a antisemitismus. Konkordát (mezinárodní smlouva uzavřená mezi Vatikánem a jiným státem, která většinou řeší práva, záležitostí a svobody vyznání pro katolickou církev v daném státě) papeže Pia XI. s Hitlerovým režimem však přispěl k začlenění katolíků do nacistického režimu.

Příčiny podpory nacismu

Za příčiny počáteční vysoké podpory nacistického hnutí jsou považovány:

• Nacionalismus, v té či oné formě běžný v 19. a 20. století.
• Nesnášenlivost k Židům, judaismu i sionismu – tradiční antisemitismus.
• Krize autority v Německu, široká poptávka po “vládě tvrdé ruky”, která překoná nepořádky demokracie.
• Odmítnutí komunistické ideologie jakožto židobolševické, strach z revoluce.
• Vysoké válečné reparace po první světové válce, které Německo nebylo schopno splácet, celospolečenský otřes z výsledků války.
• Ekonomická krize, vysoká inflace zapříčiněná též reparacemi, nakonec nekontrolovatelná, a z ní vznikající chudoba.
• Nedostatečně vyvinutá demokracie, odevzdávání osudu do rukou „elit“, touha po silné autoritativní vládě.

Vliv nacistů po válce

Více než 60 let po válce vyšlo najevo, že vliv bývalých nacistů na poválečné vlády v Západním Německu byl ve skutečnosti větší, než se původně předpokládalo. Ještě v roce 1957 tvořili bývalí nacisté až 77% vedoucích pracovníků na západoněmeckém ministerstvu spravedlnosti. Západoněmecké ministerstvo zahraničí pomáhalo nacistům na útěku. První poválečný spolkový kancléř Konrad Adenauer měl za svého hlavního poradce a spolupracovníka bývalého nacistu Hanse Globkeho, který se jako právník na ministerstvu vnitra podílel na tvorbě protižidovských norimberských zákonů. Globke umožnil mnoha bývalým nacistům práci v západoněmecké zpravodajské službě BND. Spolkový kancléř v letech 1966-1969 Kurt Georg Kiesinger byl před rokem 1945 členem NSDAP, stejně jako prezident Walter Scheel. Nacistickou minulost mělo celkem pětadvacet západoněmeckých ministrů. Nacistickou minulost měli také někteří rakouští ministři. Bývalý rakouský prezident a generální tajemník OSN Kurt Waldheim byl podle rakouského magazínu Profil za války členem štábu, který organizoval deportace řeckých Židů do nacistických vyhlazovacích táborů.

Zdroj: Wikipedia.org

Zpracoval Rudolf Hruboň