Kaťuša je lidový název pro raketový dělostřelecký systém, který používala Rudá armáda během Velké vlastenecké války. Stal se prvním sovětským mobilním vícenásobným raketometem. Jeho masové nasazení za 2. světové války ovlivnilo průběh významných bitev.

Vysoce účinná zbraň

Vývoj raket začal v Sovětském svazu již na přelomu 20. a 30. let 20. století. Roku 1933 byl ustanoven Reaktivní vědeckovýzkumný ústav, jehož úkolem bylo vojenské využití raketových střel. Na začátku Velké vlastenecké války ještě neprošel raketomet BM-13 vojenskými testy a nevyráběl se sériově. Sovětské velení se však rozhodlo vytvořit z dostupných strojů první experimentální baterii. Svého prvního boje se BM-13 zúčastnily 14. července 1941 pod železničním uzlem Orša. Salva způsobila Němcům těžké ztráty a silný požár, který hořel několik dní. Nová raketová zbraň se ukázala být vysoce účinnou a v Rudé armádě pro ni vznikly speciální jednotky. Během války byly známé jako gardové minometní oddíly a následně raketové dělostřelectvo. Později se Kaťuše účastnily všech hlavních operací Rudé armády.

Detail uchycení raket Kaťuša na nosných kolejnicích; Foto: Wikimedia Commons

Jeden ze symbolů války

Přestože na začátku bojů na východní frontě fungovala jen 1 baterie těchto raketometů už za rok bylo na frontě 216 oddílů vyzbrojených gardovými minomety, jak se Kaťuše oficiálně nazývaly. Koncem roku 1944 již Rudá armáda disponovala více než 10 000 raketomety Kaťuša. Z raketometů BM 13-16 se stala obávaná zbraň. Spolu s tankem T-34 se stala jednou z nejpoužívanějších sovětských motorizovaných zbraní. Salvový princip pak udělal z nepřesnosti raket jejich výhodu. Velký rozptyl umožnil salvě raket vypálené jedním směrem pokrýt značný cílový prostor smrští střepin, která ničila vše živé. Raketomety „Kaťuša“ se tak staly jedním ze symbolů Velké vlastenecké války. Rakety z raketometů BM-13 ničily veškerou živou sílu i vojenskou techniku, včetně většiny německých tanků.

Zdroj: Wikipedia.org

Zpracoval Rudolf Hruboň