Na období první republiky se vzpomíná s nostalgií a jako zlatou éru ho dodnes vnímají i generace, které ho osobně nezažily. Zároveň ale není žádným tajemstvím, že na mnohé rodiny v té době doléhala bída a na ulici jste běžně potkávali žebráky.

Propastné rozdíly

Jak se tedy tenkrát skutečně žilo? V jednotlivých společenských vrstvách i krajích panovaly propastné rozdíly. Zcela jiný životní styl měla rodina pražského úředníka, zcela jinak žili drobní zemědělci ve východním Slovensku a na Podkarpatské Rusi. Dělnické rodiny byly odkázány na velmi malý plat, který k obživě všech hladových krků nestačil, a tak do práce nastupovaly jak ženy, tak povyrostlé děti. Dělnické rodiny se tísnily v malých, vlhkých a studených bytech, kde ve většině případů ani netekla voda. Nejhorší situace nastala bezprostředně po první světové válce, kdy na 100 obyvatel Československa připadalo pouhých 62 postelí, a 228 tisíc lidí nemohlo sehnat práci.

Milion lidí bez práce

Pokud jste se narodili do střední vrstvy, život byl za první republiky snesitelnější. S platem okolo 1000 korun měsíčně se dalo nejen vyžít, ale také občas posedět v kavárně nebo si zajet na výlet a ubytovat se v penzionu za 15 korun na noc. Jeli jste tam ovšem vlakem, protože automobily si mohli dovolit jen ti nejbohatší. Když se už v průběhu 20. let podmínky zlepšily, přišla hospodářská krize a opět se propouštělo. V roce 1933 už zůstal bez zaměstnání celý milion lidí. Mnozí dělníci byli odkázáni na tzv. žebračenky, které fungovaly jako poukázky na jídlo. V tomto roce se také v Československu narodilo o čtvrtinu méně dětí než obvykle. Zvýšil se počet sebevražd a ústavy pro duševně choré se plnily zhroucenými jedinci, kteří ztratili víru v budoucnost.

Zdroj: Dotyk.cz (článek), Dotyk.cz (článek)

Zpracoval Rudolf Hruboň