Věra Sosnarová vypráví ve školách a na besedách svůj životní příběh, kdy tvrdí, že měla téměř 20 let pracovat v sovětských lágrech. Zprávu dokonce před třemi lety uvedla i Česká televize. Jak se však nyní ukazuje, šlo o vymyšlený příběh. Uvádí to historik Adam Hradilek, jak informuje ve svém článku Deník N (viz ZDE).
Chtěla po státu 3 miliony korun
Nyní 88-letá seniorka sice vzpomíná, jak pracovala v komunistických lágrech, dle historikova zjištění byla civilní zaměstnankyní na Urale. Zároveň Hradilek upozorňuje na to, jak hrůzy, které popisuje, jsou v rozporu s tím, co říkají další pamětníci. Sosnarová přitom v příběhu uvádí mnohé kruté hrůzy, kdy hovoří například o opakovaném znásilňování, mlácení či mučení. Podle svých slov byla v lágrech svědkem také hromadného upalování vězňů. Uvádí, že byla osm let v lesních lágrech a 12 let v dolech, továrnách či na lodi na zpracování ryb.
Zpět do Československa se prý dostala náhodou v roce 1964, a to výměnou za slib, že o hrůzách nikdy nepromluví. Kvůli obavám tak prý opravdu 30 let mlčela a promluvila až ve chvíli, kdy bylo schváleno odškodnění pro oběti gulagů, kdy si Sosnarová činila nárok na téměř tři miliony korun. Svůj příběh však nebyla schopna prokázat, neboť neexistovaly žádné dokumenty. Odškodnění nezískala, ale lítosti novinářů se dočkala – kdy mimo jiné se o ní hovořilo jako o oběti systému.
Historik zpochybňuje údajné represe
Hradilek nyní dokazuje, že rozhodně nebyla vězeňkyní z gulagu. „Na základě zaměstnanecké karty Nějvo-Šajtanského metalurgického závodu, potvrzení Státního archivu Sverdlovské oblasti, pracovní knížky Nižně-Tagilského závodu na výrobu topných zařízení a registru zaměstnanců podniku Sojuzasbest je zřejmé, že Věra Sosnarová v době pobytu v SSSR nebyla vězeňkyní gulagu na Sibiři, nýbrž civilní dělnicí na Uralu,“ uvádí historik Ústavu pro studium totalitních režimů Hradilek. Zpochybňuje totiž i to, jak expresivně popisuje Sosnarová utrpení v sovětských lágrech.
„Tamní vězni zažívali obrovské utrpení, ale nebyli upalováni po stovkách ve stodolách ani nebyli tráveni jedem, zabíjeni za nesplnění normy či vystavováni sexuálnímu násilí v takové míře a formě, jak paní Sosnarová sugestivně líčí,“ uvedl. Sosnarová však tvrzení Hradilka odmítá a tvrdí, že dokumenty ohledně jejího zaměstnání jsou prý falešné. Rozhovor portálu Aktuálně.cz s Adamem Hradilkem můžete shlédnout ZDE.
Pokrytečtí politici KDU-ČSL Sosnarovou hájí
“Důležitější je příběh než to, zda jsou její zážitky autentické”, hájí falešnou oběť gulagu politici KDU-ČSL, kteří ji navrhli na vyznamenání (viz ZDE). Sosnarová dostala loni v listopadu Cenu hejtmana Jihomoravského kraje. Ani přes předložené důkazy ale politici neuvažují, že by její udělení přehodnotili. „Jihomoravský kraj tato zpráva překvapila. Cena hejtmana byla udělena na základě návrhu člena zastupitelstva kraje Jana Grolicha (KDU-ČSL). V současné době jde o tvrzení proti tvrzení, těžko odhadovat, na které straně je pravda. Skutečný stav věci zná jediný člověk, a tím je paní Sosnarová,“ uvedl Jiří Klement z tiskového oddělení krajského úřadu.
Do šíření falešného svědectví se zapojila i Česká televize
Velký prostor dala údajné vězenkyni ve svém vysílání i Česká televize, která s ní natočila dokument nazvaný “Ztracena v gulagu”. Na svých webových stránkách možnost přehrání videa sice již zablokovala, nicméně ponechala prozatím lživý doprovodný text (viz ZDE):
Repro: www.ceskatelevize.cz
Rudolf Hruboň
