To, co Lisabonská smlouva skutečně vytvořila, je autoritářský politický systém, který porušuje lidská a politická práva. Píše to europoslanec Jiří Payne ve svém článku na serveru Gatestone Institutu (viz ZDE).

Lisabonská smlouva nadřazuje zájmy Unie národním zájmům

Článek 4 smlouvy ve své části uvádí: “Členské státy usnadňují Unii plnění jejích úkolů a zdrží se všech opatření, jež by mohla ohrozit dosažení cílů Unie.” Jinými slovy, nadřazuje zájmy Unie nad zájmy jednotlivých států a občanů. V demokratickém systému se zdravou rovnováhou moci může být vládní koalice zpochybňována nebo nahrazována opozicí. Právě to chybí v EU, neboť Lisabonská smlouva vyžaduje, aby byli členové Evropské komise vybráni na základě jejich “evropského závazku”. To znamená, že se kdokoli s opozičním názorem nikdy nemůže stát členem Komise. Jak historie opakovaně demonstruje, kde není žádná opozice, ztrácí se svoboda.

Evropská komise má privilegované postavení

Vezměme si například mandát Evropské komise. Podle článku 17 této smlouvy: “Komise podporuje obecný zájem Unie… Komise vykonává své funkce zcela nezávisle… členové Komise nevyžadují ani nepřijímají pokyny od žádné vlády, orgánu, instituce ani jiného subjektu.” Potom článek 4, který zčásti uvádí: “Členské státy usnadňují Unii plnění jejích úkolů a zdrží se všech opatření, jež by mohla ohrozit dosažení cílů Unie.” Jinými slovy, zájmy Unie jsou nad zájmy jednotlivých států a občanů. V této souvislosti je třeba poznamenat, že se ve smlouvě 36-krát objevuje slovo “odpovědnost”, pouze jednou se odkazuje na povinnost Komise – tedy to, že “Komise je jako sbor odpovědná Evropskému parlamentu”. V ostatních 35 případech odkazuje na závazky členských států vůči Komisi.

Co je tzv. Lisabonská smlouva

Lisabonská smlouva je mezinárodní smlouva, jejímž cílem bylo především reformovat instituce Evropské unie a její fungování. Byla podepsána 13. prosince 2007 v Lisabonu, Českou republikou byla ratifikována 3. listopadu 2009 a vstoupila v platnost 1. prosince 2009. Po neúspěchu Smlouvy o Ústavě pro Evropu („Ústavy EU“), odmítnuté referendy v Nizozemsku a Francii v roce 2005, bylo přikročeno k změnám prostřednictvím novelizace stávajících smluv s cílem zajistit efektivní fungování Evropské unie do budoucna. Na rozdíl od Smlouvy o Ústavě pro Evropu – která dosavadní smlouvy měla nahradit – novelizovala Lisabonská smlouva stávající evropské zakládající smlouvy, které v pozměněné podobě zůstávají dále v platnosti. Většinu změn obsažených v odmítnuté Smlouvě o Ústavě pro Evropu však přejímá.

Zdroj: Wikipedia.org

-rh-