Mnohaleté jednostranné americké sankce nezajistily výměnu režimu na Kubě, v Íránu nebo KLDR, ale zároveň, když je zavedli i spojenci, vedly k dohodě o íránském atomu, píše v článku komentátor CNN Zachary B. Wolf (viz ZDE).

Jejich použití roste

Autor dospívá k závěru, že sankce se dnes staly prostřední variantou, kdy slova už nestačí, ale vojenský zásah není možný. Sankce se staly pro Trumpa způsobem, jak zemi a světu ukázat, že se problém řeší. Po odvolání vojenského útoku na Írán proti němu Trump zavedl sankce, které stálý zástupce Íránu při OSN označil za ekonomickou válku a terorismus proti íránskému lidu. V USA účinek těchto sankcí skoro není cítit, pro íránskou ekonomiku je to ale bolestivá rána, podotýká autor článku. Kromě toho dokázal Trump tyto sankce zavést bez jejich povinného schválení Kongresem.

Někdy fungují, někdy ne

Sankce se spojují především se zeměmi. A v této oblasti mají jen omezenou efektivitu, soudí autor článku. Třeba vůči Kubě, Severní Koreji a Íránu platí sankce už několik desetiletí, všechny tyto režimy však existují i nadále. Osoby a společnosti se kromě toho stávají objekty sankcí z nejrůznějších důvodů, které se dají těžko postihnout. Třeba Rusko bylo trestáno za zasahování na Ukrajině, za údajné kybernetické útoky na americké volby či porušování lidských práv, za atentát v Salisbury, za obchod s KLDR, za akce v Sýrii, za prodej zbraní Íránu, Severní Koreji a Sýrii… A s Íránem je situace podobná.

Politici je mají rádi, budí dojem aktivity

„Sankce jsou stále více používány jako politický nástroj, který má ukázat, že se něco dělá bez ohledu na jejich efektivitu, a to může časem způsobit jejich devalvaci,“ uvádí CNN výrok politologa Michaela Carpentera. „Když si ale myslíme, že sankce způsobí výměnu režimu, jsme na omylu,“ prohlásila bývalý poradkyně Ministerstva financí USA Elisabeth Rosenbergová. “Američtí politici je ale nepřestanou používat, protože budí dojem aktivity”, uzavírá Zachary B. Wolf článek na serveru CNN.

Rudolf Hruboň