Belgické úřady “opustily” tisíce seniorů, kteří zemřeli v domovech důchodců po nákaze koronavirem. Mnohým nezajistily potřebnou lékařskou péči v nemocnici, čímž porušily jejich lidská práva. Uvedla to ve svém článku agentura AP (viz ZDE).

Vyšetřování Amnesty International

Podle AP to vyplývá ze zveřejněného výsledku vyšetřování nevládní organizace Amnesty International (AI). Belgie, která je koronavirovou nákazou jednou z nejhůře postižených zemí v Evropě, dosud registrovala více než 531.000 případů koronavirové infekce a přes 14.400 úmrtí s nemocí COVID-19. V době jarní vlny epidemie evidovala země s 11,5 milionu obyvatel většinu zemřelých právě v domovech důchodců. Mezi březnem a říjnem připadalo na domovy pro seniory “ohromujících” 61,3 procenta všech úmrtí spojených s COVIDem-19 v zemi, uvedla AI ve své zprávě. Podle ní úřady nepřijaly dostatečně rychle opatření, kterými by seniory i personál v domovech důchodců dokázaly ochránit. Tím zároveň selhaly v ochraně jejich lidských práv. AI konstatovala, že jeden z důvodů, proč zemřelo tolik lidí v domovech důchodců, je skutečnost, že nakažení senioři nebyli převáženi do nemocnic k lékařské péči.

Nepřipravená Belgie

Když v březnu zasáhla pandemie Evropu, Belgie se ukázala být nepřipravená a potýkala se s kritickým nedostatkem ochranných pomůcek. Jak se nákaza rychle šířila, domovy důchodců začaly být zavaleny případy onemocnění COVID-19. Některé místní úřady dokonce musely žádat o pomoc armádu. V Belgii byla smrtnost nákazy za jarní první vlny jednou z nejvyšších na světě. Zatímco infekce řádila v domovech důchodců, nemocnice se potýkaly s náporem pacientů, jednotky intenzivní péče však v žádném okamžiku nebyly obsazeny na plnou kapacitu 2000 lůžek. Vincent Fredericq, předseda belgického svazu domovů důchodců Femarbel, uvedl, že mnoho lidí vyžadujících lékařskou péči se v domech seniorů cítilo ponecháno svému osudu. Zpráva AI se zakládá na prověřování výpovědí klientů i personálu v domovech důchodců, zaměstnanců nevládních organizací na obranu práv seniorů, jakož i ředitelů zařízení.

Zpracoval Rudolf Hruboň